022.05 VERONIKA – Papírové stěny 11.9. v 05:00 – 12:30

Sedím u stolku v bufetu a upíjím z pressa, i když je tady vedro k zalknutí. Slunce se opírá do oken a zalévá celej prostor zlatavým světlem, které vytváří až nepříjemně těžkou atmosféru. Vzduch je nehybnej, prosycenej vůní chloru a kávy.

Tony sedí naproti mně, složený papíry ze svazu má ohnutý na tři díly. Všímám si, jak má od nich otlačený dlaně. Vypadá unaveně, ale pořád krásně – ta jeho dokonalá pleť a jemně vystouplý lícní kosti. Připomínám si, co mi Martina říkala na terapii.

„Ticho může být prostor,“ říkám nahlas a sleduju, jak se mu koutky úst zvednou v unaveným úsměvu.

Nechtěla jsem dneska točit. Mám kameru v brašně, ale dnes jsem přišla jen pobejt. Dejchat stejnej vzduch jako Tony. Být tady.

Pak se to stane. Viktor a Tom vejdou do bufetu a postaví se k pultu. Slyším, jak si Viktor objednává dvojitý espresso – ten zvuk je jako signál, že klid skončil. Pozoruju, jak Tom zahlídne papíry před Tonym, jak mu oči přejedou po hrudi. V tom pohledu je starost i žárlivost zároveň. Cítím, jak se mi svírá žaludek.

Nikdy jsem se v Tomově přítomnosti necejtila úplně dobře. Nejspíš to souvisí s tím, jak na sebe s Tonym reagují. Jak spolu komunikujou beze slov. Je to jako kdyby mezi nima existoval nějakej kód, kterýmu rozumí jen oni.

„Budu muset jít,“ říkám Tonymu a sbírám si věci. Cejtím, jak mi Zuzajda chybí. Mohla bych být teď s ní doma, mohla bych ji vzít na krátkou procházku. Tenhle pocit je horší než všechno ostatní.

Když odcházím, vidím, jak si sedají ke stolku. Z rádia za pultem začíná hrát „It Must Have Been Love“ od Roxette.

Ještě zahlídnu, jak Viktor pokládá Tonymu na stůl gumičku.

„Sedm ven, tři dovnitř, nezapomeň,“ říká, a ten dotek latexu vypadá měkčí než ta slova. Nejsem si jistá, co to znamená, ale zní to intimně. Příliš intimně.

Hodiny ukazujou poledne. Venku mě udeří horkej vzduch do tváře. Ještě si vybavím ten obraz – tři kluci u stolku, pod stolem se dotýkaj nohama, v očích maj něco, čemu nerozumím. Něco, co mě děsí, protože je to tak intenzivní. Přátelství, napětí, touha.

Něco, co já nemám.