Trestný čin něhy

Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – III. díl: Trestný čin něhy je zimní část pentalogie o těle, touze, výkonu, rodině a vztazích, které už nelze rozdělit na jednoduché dvojice.

Léto otevřelo dveře. Podzim ukázal, co jimi prošlo. Zima přichází ve chvíli, kdy se postavy nemohou vrátit k tomu, kým byly dřív. Praha ztichla, ale příběh ne. Tréninky pokračují, svět kolem bazénu se tváří stejně, přesto se všechno proměňuje. Každé přiblížení má následky a každá něha může člověka zachránit i zlomit.

Ve třetím díle už nejde jen o to, kdo koho chce. Příběh se rozšiřuje na celý ansámbl postav. Rodiny vstupují do soukromí, přátelství nahrazuje to, co nezvládli dospělí, a tělo se znovu stává místem výkonu, studu, blízkosti i paměti. Trestný čin něhy není román o vykoupení. Je o chvíli, kdy člověka nezlomí rána, ale opatrný dotek.

---

Zima přináší tmu před začátkem dne, mokré chodníky, studené zábradlí a páru nad venkovním bazénem. Tréninky pokračují a těla musí dál podávat výkon, i když lidé, kteří je obývají, už nedokážou předstírat, že jejich vztahy nic neznamenají.

Tom, Viktor, Tony a Veronika se vracejí na známá místa, ale každý z nich do nich vstupuje jinak. Tom si dovoluje být citlivější, Viktor se pohybuje mezi potřebou blízkosti a strachem ze ztráty, Tony přináší klid, který není slabostí, a Veronika nese odpovědnost, jež jí nikdy nepatřila celá.

Trestný čin něhy rozšiřuje příběh na celý okruh postav. Podolí si pamatuje léto i podzim, domovy si pamatují hádky, těla doteky a vztahy také to, co nikdy nebylo vysloveno. Ve třetím díle už žádné rozhodnutí nepatří jen tomu, kdo ho udělal.

---

První díl byl žár. Druhý díl byl sevření. Třetí díl je chlad, v němž začne být každé lidské teplo vidět mnohem zřetelněji.

Trestný čin něhy posouvá pentalogii od prudké tělesnosti a následků prvních střetů k hlubšímu propojování postav. Konflikty nemizí. Naopak zesilují, protože už nejde jen o vztek, přitažlivost nebo žárlivost. Postavy vědí, kde jsou zranitelné, a začínají poznávat i místa, na nichž mohou zranit druhého.

Mění se také způsob, jakým se na celý příběh díváme. Neexistuje jediný vztah, kolem kterého by se všechno ostatní pouze otáčelo. Každá postava má vlastní domov, povinnosti, strach i místo, kam odchází, když už nedokáže zůstat. Třetí díl je ansámblový: každý pohyb zasahuje další lidi a nikdo nezůstává pouze objektem touhy někoho jiného.

---

Trestný čin něhy je ansámblovým dílem, v němž se do popředí dostávají Romi, Oli, Sršeň, Růženka, trenéři, spolužáci, rodiny i lidé z brigád a nočního života. Nejde o několik nových jmen přidaných kolem hlavní čtveřice. Každá postava má vlastní domov, povinnosti a vztahy a může jediným rozhodnutím změnit pohyb někoho dalšího.

---

Zimní Praha · Podolí · venkovní bazén · skokanská věž · tribuny, šatny a sušárna · FTVS · Vltavská · Gorazdova · Dlážděnka · SAPA · nábřeží · pornokino a videokabiny

Ve třetím díle se mapa příběhu výrazně rozšiřuje. Podolí stále zůstává jeho srdcem, ale už nepatří jen několika hlavním postavám. Tribuny, věž, bazény, šatny a chodby propojují sportovce, trenéry, rodiny i diváky. Během zimy působí stadion téměř jako samostatný svět: uvnitř teplo, světlo a voda, venku sníh, pára a tma.

Důležitější se stávají také domovy. Vltavská není jen místo, kde bydlí Tom s Romi, a Gorazdova není pouhou adresou Viktora, Sršně a Oliho. Byty ukazují, co postavy nesou mimo bazén: nedostatek peněz, nemoc, péči, rodinné napětí a role, které na veřejnosti nejsou vidět. Dlážděnka, FTVS, SAPA i noční podniky zase připomínají, že každý člověk má vlastní trasu městem a vlastní život mimo hlavní vztahové osy.

Praha se během třetího dílu vrství. Jedna ulice může znamenat cestu domů, útěk i návrat. Čím déle příběh pokračuje, tím méně jsou známá místa neutrální. Všechna už něco viděla.

---

Trestný čin něhy výrazně rozšiřuje svět pentalogie. Vedle zimní Prahy, Podolí a známých míst se do popředí dostávají domovy, rodiny, brigády i každodenní život postav mimo bazén. Příběh už nesleduje jedinou vztahovou osu. Stává se ansámblovým románem, v němž má každý vlastní minulost, povinnosti i způsob, jak se vyrovnává s blízkostí.

Najdete zde téma péče o nemocného rodiče, odpovědnosti za mladší sourozence, nedostatku peněz, sportovní disciplíny i života, který se odehrává mezi školou, tréninky a prací. Nechybí žárlivost, přátelství, erotické napětí ani něha, která někdy působí nebezpečněji než otevřený konflikt.

Třetí díl je především románem o vztazích, v nichž neexistují jednoznační viníci ani zachránci. O tom, že přijmout druhého člověka může být někdy těžší než snášet jeho odmítnutí.

---

Název třetího dílu nevznikl jako ozdobná metafora. Ve světě, kde se postavy naučily chránit výkonem, vzdorem, chladem nebo útěkem, může být právě něha tím nejodvážnějším gestem. Odzbrojuje, nutí člověka zůstat a ukazuje ho takového, jaký skutečně je.

Trestným činem zde není láska sama. Trestným činem je dovolit si ji ve světě, který člověka naučil, že za otevřenost se platí. Proto Tonyho klid není samozřejmým bezpečím, Tomova citlivost nevymaže minulost, Viktorova touha po blízkosti nezruší jeho strach a Veroničina potřeba pomáhat neznamená, že sama dokáže pomoc přijmout.

Něha v této knize konflikty neřeší. Odhaluje jejich skutečnou hloubku.

---

Druhý díl přinesl návrat do řádu: školu, tréninky, práci a snahu znovu se vejít do běžného dne. Třetí ukazuje, co se stane, když tento řád pokračuje příliš dlouho a únava se začne vršit rychleji než schopnost ji skrývat.

Zima není jen sníh kolem bazénu. Je obdobím kratšího světla, těžších návratů domů a těla, které je v páře a studeném vzduchu vidět ostřeji než dřív. Podolí působí téměř neskutečně: venkovní voda zůstává teplá, zatímco kolem ní leží sníh. Právě zde mohou postavy na okamžik dovádět a smát se jako lidé, kteří nemají žádné povinnosti.

Tyto chvíle neruší tíhu příběhu. Vytvářejí jeho budoucí paměť. Zima v pentalogii proto není jen temná. Dokáže být oslnivě světlá – a právě sníh někdy ukáže nejostřeji všechno, co dosud zůstávalo pod hladinou.

---

Podolí se v každém díle mění, přestože jeho architektura zůstává stejná. V prvním díle bylo místem letního žáru, prvních střetů a tělesného probuzení. Ve druhém se proměnilo v prostor výkonu, disciplíny a vztahů, které už nebylo možné ignorovat. Ve třetím se stává místem paměti.

Postavy se vracejí ke stejným skříňkám, schodům, prknům a drahám, ale pokaždé už vědí o něco víc. Jediný pohled může připomenout několik předchozích scén a známá věta se může vrátit s úplně jiným významem. Člověk stojí na stejném místě, ale už není tím, kdo tam vstoupil poprvé.

Stejně vnímám i skutečné Podolí. Jinak jsem ho viděl před dvaceti lety a jinak do něj přicházím dnes. Pamatuji si lidi, které tam stále potkávám, i ty, kteří se už nevracejí. Místo zůstává, zatímco lidé se v něm vrství. Stejným způsobem vzniká i paměť celé pentalogie.

---

Trestný čin něhy posouvá gay romanci dál. Už není jen příběhem dvou lidí, kteří hledají cestu jeden k druhému. Rozšiřuje pohled na svět, ve kterém jejich vztah vzniká, a ukazuje, že žádná láska neexistuje odděleně od prostředí, v němž se odehrává.

Podolí, pornokino i další známá místa zůstávají přirozenou součástí života postav. Nepředstavují exotické kulisy ani symboly dobra či zla. Jsou to prostory, kde se lidé potkávají, míjejí, hledají blízkost, někdy jen na okamžik a jindy na celý život. Vedle touhy, která může být rychlá a anonymní, však stále silněji vystupuje potřeba opravdového vztahu – někoho, kdo zůstane i ve chvíli, kdy už nejde jen o tělo.

Právě proto se ve třetím díle objevují první skutečně naplněné milostné scény celé pentalogie. Nejsou napsané jako odměna pro čtenáře ani jako samoúčelná erotika. Vyrůstají z dlouho budovaných vztahů a ukazují, že stejná tělesná blízkost může mít pro každého člověka úplně jiný význam. Jinak ji prožívá Tom, jinak Tony a jinak Viktor. Erotika se tak stává pokračováním psychologického vývoje postav, nikoli jeho náhradou.

Zásadní roli v tomto díle získává Tony. Nepředstavuje ideál ani člověka, který všechno vyřeší. Přináší však do příběhu druh jemnosti, který ostatním často chybí. Připomíná, že citlivost nemusí být slabostí a že právě lidé, kteří dokážou být laskaví, bývají někdy těmi nejodvážnějšími.

Gay romance se v Trestném činu něhy přestává ptát jen na to, kdo koho miluje. Ptá se, jakou podobu může mít blízkost ve světě, kde je mnohem jednodušší druhého člověka jen na chvíli potkat než s ním skutečně zůstat.

---

Trestný čin něhy stojí přesně uprostřed celé pentalogie. Není pouze pokračováním předchozích vztahů, ale místem, kde se jejich dosavadní vývoj začne měnit v důsledky. První díl otevřel tělo, touhu a násilí. Druhý přenesl jejich následky do školy, práce, tréninků a každodenního života. Třetí díl už nemůže zůstat jen u napětí mezi několika postavami. Svět se rozšiřuje. Do popředí vstupují rodiny, vedlejší postavy, práce, škola, sportovní prostředí, město i místa, která dosud existovala spíš na okraji. Třetí díl je proto nejvíc ansámblovou knihou celé série. Každá postava nese vlastní část příběhu a žádná neexistuje pouze proto, aby posouvala vztah Toma a Viktora.

Po létě a podzimu přichází zima. Ne jako tiché zastavení, ale jako období, v němž se všechno zpomalí natolik, že už není možné přehlížet, co se děje. Město se zkracuje do chladných rán, mokrých bot, vytopených místností, tramvají, šaten, školních chodeb a světel, která se rozsvěcují příliš brzy. Zima omezuje pohyb. Lidé se častěji ocitají uvnitř, blíž k sobě a zároveň uzavřenější. To, co se v létě mohlo rozpustit ve vodě a co se na podzim ztratilo v rytmu školy a práce, se v zimě vrací v soustředěnější podobě. Postavy už nemají kam utéct. Zima v této knize není symbolem smrti ani čistoty. Je obdobím tlaku, vyčerpání a chvílí, kdy se člověk musí setkat s tím, co dosud odkládal.

První dva díly bylo možné sledovat hlavně prostřednictvím několika ústředních vztahů. Ve třetím díle se perspektiva rozšiřuje. Tom, Viktor, Tony a Veronika zůstávají důležití, ale svět kolem nich už není pouhým pozadím. Vedlejší postavy dostávají vlastní rytmus, problémy a místa, kde existují bez hlavní čtveřice. Rodinné vztahy přestávají být jen vysvětlením chování hlavních postav. Začínají aktivně zasahovat do jejich života. Tento způsob vyprávění vychází z přesvědčení, že žádná událost nepatří pouze jednomu člověku. To, co se stane jedné postavě, se může projevit v životě mnoha dalších lidí, i když o sobě navzájem téměř nevědí. Třetí díl proto nebuduje jeden přímý oblouk. Vytváří síť. Postavy se míjejí, dotýkají se stejných míst, zasahují do životů druhých a někdy nesou následky rozhodnutí, u nichž vůbec nebyly.

Název Trestný čin něhy původně patřil jinému zamýšlenému příběhu. Teprve během práce na pentalogii se ukázalo, že náleží právě třetímu dílu. Název neznamená, že by láska nebo něha byly zakázané. Nejde ani o příběh lidí, jejichž cit společnost považuje za nepřijatelný. Trestným činem se v názvu stává spíš důsledek něhy. Okamžik, kdy se člověk k druhému přiblíží, otevře se mu, převezme za něj odpovědnost nebo mu dovolí vstoupit příliš hluboko do vlastního života. Něha může zachránit, ale může také vytvořit závazek, očekávání a bolest. Může přijít pozdě. Může být určena člověku, který ji neumí přijmout. Může být tak silná, že změní životy lidí, kteří u jejího vzniku vůbec nebyli. Název proto pracuje s paradoxem. Něco, co bývá považováno za čisté a bezpečné, může mít následky stejně nevratné jako násilí.

Tony vnáší do pentalogie jinou teplotu vztahů. Jeho blízkost není založená na stejné prudkosti jako vztah Toma a Viktora. Může působit tišeji, jemněji a bezpečněji. To však neznamená, že jeho příběh je jednoduchý. Tony důsledně odděluje veřejný život od soukromé intimity. Není to výraz studu ani popření vlastní identity. Pro něj nemusí být intimita veřejná, aby byla skutečná. Člověk může být mezi lidmi viditelný a přesto si část sebe ponechat mimo jejich pohled. Právě tato hranice je pro Tonyho důležitá. Nechce, aby se jeho soukromý život automaticky stal veřejným vysvětlením toho, kým je. Třetí díl proto ukazuje, že otevřenost nemá jedinou správnou podobu. Někdo potřebuje mluvit. Někdo chrání ticho. Ani jedno samo o sobě neurčuje hloubku vztahu.

Sportovní prostředí bylo přítomné od prvního dílu, ale ve třetí části získává výrazně větší váhu. Trénink už není jen pozadím pro těla, přitažlivost a pohledy. Je systémem výkonu. Tělo musí opakovat pohyb, zvládat únavu, přesnost, výšku, vodu, pokyny trenéra a očekávání okolí.
Sport může působit jako prostor disciplíny a jistoty. Každý pohyb má techniku, každý výkon se dá hodnotit a každý skok má začátek i dopad. Lidský život však takto přesný není. Únava se nemusí projevit okamžitě. Tlak může dlouho vypadat jako odhodlání. Člověk může pokračovat, protože všichni kolem něj považují pokračování za důkaz síly. Třetí díl se proto dívá na tělo jinak než předchozí knihy. Tělo už není pouze objektem touhy ani nástrojem výkonu. Je také hranicí. Může vysílat signály, které ostatní přehlížejí a které se člověk naučil ignorovat i sám.

Ve druhém díle byla škola místem opakovaného setkávání, kontroly a pohledů. Ve třetím díle tlak překračuje její hranice. Postavy si ho nesou domů, do práce, do sportovního prostředí, do tramvají, do ulic i do míst, kde se snaží uniknout. Viktorovy potíže se nedají jednoduše oddělit od školního výkonu, rodiny ani vztahů. Tomova únava a vztek nejsou uzavřené v jednom prostředí. Veronika se pohybuje mezi sportem, odpovědností za druhé a vlastními hranicemi. Každý z nich funguje v několika systémech současně a každý systém po něm něco požaduje. Škola zůstává důležitá, ale už není jedinou tlakovou nádobou. Celé město se postupně mění v síť povinností, očekávání a míst, kde je potřeba působit normálně.

Tomova práce v Dlážděnce získává ve třetím díle větší význam. Nejde jen o prostředí restaurace ani o další realistickou kulisu. Dlážděnka ukazuje Tomův vztah k práci, penězům, hierarchii a péči o Romi. Tom se snaží fungovat v systému, který po něm vyžaduje poslušnost, rychlost a kontrolu. Zároveň si nese odpovědnost za domov, kterou jeho okolí nemusí chápat. Jeho jednání proto nelze oddělit od hmotných podmínek života. Péče o druhého člověka není jen cit. Má podobu jídla, peněz, směn, únavy a rozhodnutí, která mohou zvenčí působit jednoznačně, ale uvnitř vznikají z mnohem složitější situace. Třetí díl neomlouvá Tomovy chyby. Ukazuje však cenu odpovědnosti ve chvíli, kdy člověk nemá dostatek prostředků ani podpory.

Pornokino se ve třetím díle objevuje naposledy jako plnohodnotné prostředí pentalogie. Nemizí proto, že by se samo stalo horším nebo morálně nepřijatelným. Místo se nezměnilo. Změnily se postavy. To, co pro ně dříve představovalo anonymitu, únik, kontakt nebo prostor mimo běžný život, už po některých událostech nemůže mít stejný význam. Návrat by neznamenal návrat ke stejné zkušenosti. Postavy by do prostoru vstupovaly s pamětí, kterou už nelze odložit u dveří. Pornokino proto nekončí odsouzením. Končí tím, že určitá místa mohou zůstat fyzicky stejná, ale člověk do nich už nedokáže vstoupit stejným způsobem.

Pornokino a další intimní prostředí narušují představu, že člověka lze přesně poznat podle jeho veřejného života. Lidé často tvrdí, že jejich partner by na určité místo nikdy nešel, určitou věc nikdy neudělal nebo určitou touhu nikdy neměl. Taková jistota však často vypovídá spíš o představě vztahu než o skutečném nitru druhého člověka. Mužský intimní život může obsahovat rozpory. Touha se nemusí vylučovat s láskou. Anonymní kontakt nemusí znamenat neschopnost vztahu. Veřejná zdrženlivost nemusí znamenat absenci potřeby. Třetí díl tyto rozpory nevysvětluje jednoduchou psychologickou poučkou. Neurčuje, co je správně. Ukazuje, že člověk může nést několik podob života současně a že jeho okolí nemusí znát všechny.

Některé vedlejší postavy vstupují do třetího dílu pouze na krátkou chvíli. Jejich význam se však nemusí projevit okamžitě. Sova se objeví v pornokině jen v krátkém společném obrazu s Tomem. Tom si zapamatuje její tvář, aniž by tehdy znal celý její příběh. Tento způsob práce s postavami je pro pentalogii důležitý. Člověk může někoho jednou potkat, nevěnovat setkání zvláštní význam a teprve později pochopit, s jakým životem se na okamžik protnul. Vedlejší postavy proto nejsou pouze výplní světa. Některé se vracejí. Jiné zůstávají přítomné prostřednictvím vzpomínky, místa nebo drobného detailu.

Ve třetím díle se rodiny hlavních postav dostávají výrazněji do popředí. Romi, Sršeň, sourozenci a další blízcí nejsou jen zdrojem informací o tom, odkud Tom nebo Viktor pocházejí. Aktivně ovlivňují jejich možnosti. Rodina může znamenat péči, povinnost, stud, bezpečí i tlak.
Může člověka chránit a zároveň mu bránit mluvit. Může po něm chtít, aby zůstal dítětem, i když už musí nést odpovědnost dospělého. Postavy se proto nerozhodují pouze podle vlastních přání. Každá volba se dotýká lidí, s nimiž žijí, kterým něco dluží nebo před nimiž něco skrývají.
Třetí díl ukazuje, že dospívání není jen oddělení od rodiny. Je to také bolestivé zjištění, co všechno si z ní člověk nese dál.

Veronika byla dlouho spojovaná především s Tomem, sportem a schopností zvládat situace, v nichž ostatní selhávali. Třetí díl však zřetelněji ukazuje cenu této role. Člověk, který stále drží ostatní, může postupně ztratit místo, kde by mohl sám povolit. Veroničina síla není nekonečná.
Péče, disciplína a výkon se mohou stát způsobem, jak odkládat vlastní potřeby. Její příběh proto není pouze reakcí na Toma. Začíná se oddělovat. Veronika si musí položit otázku, co zůstane z její identity, když přestane být tou, která všechno unese, pochopí a zachrání. Tato cesta se ve třetím díle ještě neuzavírá. Poprvé je však jasné, že její budoucnost nemůže být jen dodatkem k životu hlavních mužských postav.

Celá pentalogie pracuje s násilím, touhou, péčí a blízkostí. Třetí díl ukazuje, že mezi nimi neexistuje jednoduchá hranice. Něha sama o sobě nezaručuje bezpečí. Násilí nevzniká vždy jen z nenávisti. Péče může druhého člověka podpírat, ale také svazovat. Touha může přinést blízkost i ztrátu kontroly. Autor postavy nerozděluje na čisté viníky a čisté oběti. To neznamená, že jejich jednání nemá důsledky. Znamená to, že důsledky nelze pochopit bez prostředí, minulosti a vztahů, v nichž vznikly. Trestný čin něhy není knihou o tom, že něha je špatná. Je knihou o tom, že ani něha člověka nezbavuje odpovědnosti.

Mikuláš, Barborky, Vánoce, Silvestr a sníh vnášejí do knihy známý rytmus zimy. Nejsou však pouze atmosférickou dekorací. Svátky vytvářejí očekávání, že lidé mají být spolu, že rodiny mají fungovat a že alespoň na chvíli přijde klid. Právě proto mohou zvýraznit všechno, co nefunguje.
Člověk se během svátků nemusí cítit méně osamělý. Rodinné setkání nemusí přinést bezpečí. Nový rok nemusí automaticky znamenat nový začátek. Zimní rituály se v knize střetávají s realitou postav. Svět slaví, zatímco jednotliví lidé dál nesou vlastní strach, únavu, touhu a odpovědnost.

Ansámblový charakter knihy mění i způsob vyprávění. Jazyk už nemůže zůstat uzavřený pouze v těsné blízkosti jednoho vztahu. Musí přecházet mezi lidmi, prostředími a různými druhy tlaku. Každá postava vnímá stejnou událost jinak. To, co je pro jednoho zásadním zlomem, může druhý zaznamenat jen jako krátký pohled, změnu chování nebo prázdné místo. Třetí díl proto pracuje s paralelními liniemi, návraty a obrazy, jejichž souvislost se nemusí ukázat okamžitě. Nejde o roztříštěnost. Jde o způsob, jak zachytit svět, v němž každý člověk prožívá vlastní hlavní příběh.

Prostředí třetího dílu vycházejí z míst a zkušeností, které autor zná. Pornokino, videopůjčovna, Podolí, Sapa, restaurace, škola i pražské ulice mají reálné základy. Kniha však není místopis ani autobiografický záznam. Některá místa zůstávají pojmenovaná. Jiná jsou záměrně zobecněná.
Důvodem není snaha něco skrývat, ale zachovat literární prostor. Čtenář nemá kontrolovat trasu postav podle mapy ani hledat přesnou provozovnu. Důležité není, zda se určitý podnik nacházel přesně na popsaném rohu. Důležité je, jak se v něm člověk cítil a co v něm mohl prožít.
Autor nevytváří turistického průvodce Prahou. Používá skutečná místa jako materiál pro svět, který musí fungovat především uvnitř knihy.

Podobnost některých prostředí a situací se skutečným životem neznamená, že jedna z postav představuje autora. Autor není Tom. Není Viktor. Není Tony ani Veronika. Je přítomný v celé knize. Ve způsobu, jakým se dívá na tělo, vztahy, samotu, násilí, něhu, město a místa, která člověk navštěvuje mimo svůj veřejný život. Skutečná zkušenost se v literatuře nepřenáší beze změny. Rozpadá se mezi více postav, proměňuje se, spojuje s fikcí a dostává jiné následky. Pravdivost příběhu proto nespočívá v tom, zda se všechno skutečně stalo. Spočívá v tom, zda jsou v něm skutečné emoce, rozpory a důsledky lidského jednání.

Trestný čin něhy je posledním dílem, v němž má svět pentalogie tak široký ansámblový tvar. Po něm se způsob vyprávění výrazně změní. Neznamená to, že ostatní postavy přestanou existovat. Změní se perspektiva. Třetí díl proto musí zachytit co nejširší síť vztahů před tím, než se další část soustředí především na Toma a Viktora. Je to kniha, v níž se svět rozšíří nejvíc. Zároveň je to chvíle, kdy se začne zavírat. Některá místa se objeví naposledy. Některé vztahy dosáhnou hranice, za kterou už nemohou pokračovat stejným způsobem. Některé postavy zůstanou přítomné jinak, než čtenář očekával. Třetí díl není definitivním koncem. Je zlomem, po němž se už pentalogie nemůže vrátit k tomu, čím byla na začátku.

---

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

Píšu knihu.
Vzniká text, struktura, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.

Současně skládám hudbu.
Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.

Připravuji vizuální svět.
Vznikají podoby postav, jejich outfity, konkrétní pražská prostředí, wallpapery, videa a bonusové obrazy.

Hudbu dávám ven.
Nejdřív na SoundCloud, později na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.

Kniha může zamířit na Forendors.
Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.

Kniha dostává vlastní stránku na Endralon Space.
Zde najdete informace, ukázky, vizuály, soundtracky a odkazy.

Později může následovat Wattpad.
Knihu tam zveřejňuji postupně po kapitolách.

Následuje tištěná kniha.
Veřejně dostupné brožované vydání vzniká u partnerů nebo prostřednictvím tiskové platformy.

E-kniha přichází samostatně.
PDF a EPUB vyžadují vlastní sazbu, kontrolu a přípravu čitelné digitální verze. Nevznikají automaticky současně s papírovou knihou.

Následovat může audiokniha.

Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně. Když u některé knihy zatím není určitý formát, neznamená to, že byl zapomenut. Kniha se pouze nachází v určité fázi svého cyklu.

---

Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 – III. díl: Trestný čin něhy se v tuto chvíli připravuje.

Tištěná kniha: připravuje se
E-kniha: zatím nedostupná
Wattpad podle průběhu vydávání, ulož si do oblíbených, dostaneš oznámení
Forendors podle průběhu vydávání, ulož si do oblíbených, dostaneš oznámení
Audiokniha: zatím nedostupná
Podepsané výtisky: až po vydání

Aktuální informace budou postupně doplňovány na této stránce a na sociálních sítích autora. Kontakt: wo@endralon.space

---

Prozkoumat další díly

I. díl – Žár pod hladinou
II. díl – O-TOČ-SE I NEŽ-SKO-ČÍŠ
III. díl – Trestný čin něhy
IV. díl – Přežili jsme tu noc
V. díl – Modř