Štěstím bez sebe

Hong Kong je moje druhá láska – hned po Budapešti – New York jsem nikdy nenavštívil – to je taková moje platonická láska, ale Hong Kong – to je místo ze kterého ke mně proudilo vždy mnoho přátelství, lásky, podpory, úcty, někdy také lítosti a touhy po opětování přátelství.

V čase, kdy nebyl email samozřejmostí, internet byl v plenkách, zrodilo se mé dlouholeté přátelství s Benjaminem. Ano, podle něj jsem pojmenoval jednu z hlavních postav mé knihy PNVNY.

Kdo si kdy dopisoval, ví, jak dlouhé je čekání na odpověď z dalekých zemí. Kolikrát já natěšeně v dětství při návratu ze školy letěl k zelené schránce s názvem F44, podívat se, zda v ní není dopis právě od Benjamina.

Ještě dnes, a to je mi 39, se mi zdává, jak vybírám schránku plnou dopisů od Benjamina. Otevírám ve snu schránku a vybírám velké množství dopisů datovaných zpětně – s tichou výčitkou – tak dlouho jsi nevybíral schránku.

Ve snu se mi vrací pocit velké radosti – z obsahu dopisů, z balíčků, z dárečků – od jediného, mému srdci nejmilejšího Benjamina.

*

A přesto – v čase, kdy jsem opustil Reného, opustil jsem i Benjamina – a mnoho dalších lidí v životě. Abych očistil domnělou skvrnu na charakteru mé mistryně, nezbývá mi než srdečně přiznat, že jsem se dlouho, mnoho let vymaňoval z destruktivních vlivů skryté symetrie lásky v mé rodině – a v jeden čas bylo nutné upřednostnit sám sebe před vším a přede všemi ostatními.

Tak se navždy vytratili někteří, do té doby pro mě důležití přátelé, kteří mi neodpustili mé duchovní hledání.

Lituji dodnes, že jsem nešel na svatbu tehdy své nejmilejší přítelkyni Anně.

Ano, té Anně.

*Ale zvolil jsem sebe – a své štěstí – a jsem rád, po mnoha letech to snad mohu napsat – že jsem objevil sám sebe, poznal své slabiny, strachy a s láskou se jim postavil. Podařilo se mi překonat vlivy více či méně skryté a odpoutat se od starého.

* Mnoho lidí si myslí, že změna mého jména a příjmení byla snaha o to být jiný. Možná měli v něčem pravdu, ale vzdát se jména Aleš Fajx a přijmout místo něj v první etapě Antonia Deli, bylo o ochraně, kterou jsem nutně potřeboval – abych se vyrovnal sám se svou sexualitou – a v druhé etapě, kdy jsem přijal své nové rodné jméno Antonín Deliš – abych se vymanil z vlivu skryté symetrie lásky v naší rodině. Ne nadarmo, jak říkám, v širší rodině, v mé generaci, je mnoho gayů zakončujeme tak rodovou linii a těžký úděl, který by čekal naše děti.

Deliš. Pro mnohé velká neznámá. Proč proboha Deliš? No, znal jsem jednu kočku. Byla to opravdu kočka.

KOČIČÍ OČKA

Očko pro očku,
život pro kočku:

Očko po očku,
psaní pro kočku.

Očko po očku,
všechno pro kočku.

Očko po očku,
jen pro moji milovanou kočku.

2.8.2020, 11:40, Železný Brod, nádraží

Martinu jsem poznal někdy kolem roku 2000 na hereckém kurzu v Jaroměři, kde vedla pohybovou průpravu. A zamiloval jsem se do ní – k nelibosti druhých, neboť Martina byla taky jejich a já jim ji chtěl ukrást. Martina byla v té době etablovanou herečkou Městských divadel pražských. Kvůli Martině jsem chtěl umět francouzsky, ale nikdy jsem se francouzsky nenaučil. Alespoň jsem ve francouzštině básnil.

IMPITOYABLE – ALLÉCHER MARTINA

Moisson
de vie
corsage
paralysie
– boitier de fards

embarrasé
pleure
supplice et frissons

Qu´est-ce que vous faites, Belle?

Martine – belle femme
Aleš – iris et merle
– éclat, mais c´est non pas le tien
– désavantage

Flétrissure de Aleš
Allécher Martina.

25.4.2000, 22:15, Turnov

Martina byla první a zároveň poslední ženou, kterou jsem kdy miloval. Její ozvěnou pak byla Lili. Martina si vzala Petra a mají spolu děti. Martina zůstává v mém srdci jako hvězdná sestra.

ŠTĚSTÍM BEZ SEBE

S tebou – tak náhle a neočekávaně,
bez sebe – tak náhle a neočekávaně.

Teď jsem bez tebe,
a sám se sebou.

23.11.2000, 22:05, Praha, ABC – Červený a černý