II

Věřil byste tomu, že jsem dlouho nevěděl, co je láska?
A tolik veršů jsem již o ní napsal a nikdy to nebylo
o té lásce.
Již teď děkuji za to, že jsem Vás mohl potkat,
bylo to krásné.
Jen to být s Vámi, být vedle Vás, jen být.
A poděkovat za ten okamžik je správné, páska
by byla smrt, ale nechat jít, ….
Nevím, co se ve mně hnulo, má mysl je krotká,
alespoň si na to teď hraje, když vzpomínám na první okamžik.
Znal jsem Vás dřív než Vy mě, proto zvu Vás Petře,
za pár let nikdo nebude vědět komu jsou tyto verše
a který Černý pán zašustil svým temným pláštěm před mýma očima.
A přesto nevím o Vás zhola nic, píšu pestře
o lásce, slovy bych mohl plnit velké měšce,
po večerech slovo po slově přebírat a počítat.