BÝLÍ – Prolog

Mé oči věděly dřív než já.
Zalévaly se slzami,
jako by už četly větu,
která ještě nebyla napsaná.
Co zahlédly?
Tvůj strach?
Svět, který si vybereš?
Že mi už nikdy neřekneš Radúzi?
Věděly dřív, jak zvolíš.
Tělo přijalo tvou volbu ještě předtím,
než jsi ji vyslovil.
Proto slzy padaly
jako potvrzení něčeho,
co už ve mně dávno klíčilo.
Proč tedy nebolí
to, čeho jsem se bál?
Je klid souhlasem
s tvým sbohem?
Je vděčnost
jiným druhem bolesti?
A může něco skončit,
aniž by to přestalo být skutečné?
Mé oči věděly dřív než já.
Teď už jen hledím do rána,
které přijde a nevím,
zda jsem něco ztratil,
nebo jen konečně uviděl to,
co jsem měl celou dobu před sebou.