2

Přišel jsi až ke mně domů,
jako by vzdálenost byla jen zvyk
a zvyk se dá odnaučit
jemně, beze slov.
V předsíni se změnilo světlo.
Věci přestaly být „moje“
a začaly být „mezi“:
vzduch, hrnek, ticho, klíč v zámku.
Neříkal jsi nic velkého.
Jen jsi stál tak,
že se moje tělo přestalo omlouvat.
A já jsem pochopil,
že čekání není prázdno —
je to místo, které se chystá
na tvůj krok.