23

Několik dnů potom
se svět točil potichu,
bez hudby.
Ráno se mi houpala kuchyň,
večer postel,
a mezi tím telefon mlčel
jako hladká věc.
Když jsem vstal,
krok šel o půl vteřiny později než já.
Stěny si držely svůj odstup,
jako by se místnost bála,
že se rozsype.
A ty jsi byl pořád ve vzduchu —
ne jako člověk,
spíš jako teplota,
která nechce přejít do minulého času.