16

Když sedíme proti sobě, stůl je najednou moc velký. Je to jen deska, a přesto umí dělat vzdálenost, jako bychom nebyli doma, jen na návštěvě u vlastních slov. A pak mě pod stolem pohladíš nohou. Jednou. Krátce. A stůl se zmenší. Všechno mezi námi se stáhne na teplý dotek, který říká: pojď blíž, víc než se dá přes desku.