Vyšel se mnou rozhovor na Kultura21.cz a mám z něj zvláštní radost. 
Ne takovou tu uhlazenou, výstavní. Spíš radost, která si sedne vedle člověka, chvíli mlčí a pak mu připomene, že některé věci se dějí doopravdy.
Ne takovou tu uhlazenou, výstavní. Spíš radost, která si sedne vedle člověka, chvíli mlčí a pak mu připomene, že některé věci se dějí doopravdy.Mluvím v něm o Světu knihy Praha 2026, o tom, co se mi honí hlavou před festivalem, o knížkách, o hluku, ve kterém vznikají,
o filmech, hudbě, obrazech i o tom, že ticho je někdy to nejvražednější. A také o tom, proč pro mě knihy nejsou jen knihy, ale trochu i otisk duše, který se člověk jednou odváží položit na stůl před ostatní.
Letos budu na Světu knihy poprvé se svými knižními dětmi.
A přiznám se, že čím víc se to blíží, tím víc to ve mně žije.
Kdo budete chtít, rozhovor si můžete přečíst tady:
A jestli se v květnu objevíte na Výstavišti, budu rád, když se zastavíte. 
Naživo. Mezi knihami. Tam, kde už slova nejsou jen slova.
