Některé knihy mají soundtrack. A některé soundtracky získají další rozměr ve chvíli, kdy přestanou být jen digitální nahrávkou a stanou se fyzickým předmětem.
Vinylová vydání propojují knihy, hudbu, postavy, města a vizuální světy Antonína Deliše. Každá deska vychází z konkrétního příběhu, atmosféry nebo autorského projektu.
Je to soundtrack k příběhu, který začal třemi básněmi o nenaplněné lásce k panu Černému a postupně se rozrostl v čtyřicet básní, intermezza a cestu k Bílému — ke skutečnému muži, vzájemnosti, tělu a společnému prostoru. Sklo telefonu, touha po někom vzdáleném, první překlopení do blízkosti, kůže, strniště, ruce, nahota, černozlatá koupelna, kuchyň, hrnek, svetr, dveře. A potom starý černý povlak, který se ještě jednou vrátí, než může přijít teplo.
Hudebně je to šestiskladbový instrumentální oblouk inspirovaný smyslností filmu Milenec: klarinet a basklarinet, osamělé smyčce, klavír, violoncello, pomalý puls, teplejší bas, harfa a splynulé struny. Hudba se pohybuje od chladu a odstupu přes fyzickou blízkost a intimitu obyčejného bytu až k teplu. S albem BÝLÍ ji spojuje stejná pětitónová hudební DNA, ale tady ještě není žádný vesmír. Tady je člověk pořád uvnitř příběhu. V těle. V bytě. Vedle druhého člověka.
Je to soundtrack k příběhu ze soukromého televizního domu na Petrském náměstí — z místa, které každý den profesionálně vyrábí obraz reality pro druhé, zatímco realitu vlastních lidí dokáže stejně profesionálně přepisovat. Recepce, turnikety, výtahy, studia, editorny, firemní byty, klíče, telefony, uniformy, vedení a Marek Macura, který se pohybuje místy, jež ostatní znají vždycky jen z jedné strany. Nejde o klasickou detektivku. Jde o provoz, hierarchii, přizpůsobení, újmu a mechanismus, v němž se dá téměř všechno udržet „v pořádku“, pokud se správně nastaví obraz.
Hudebně album vychází z televizních znělek a broadcastové estetiky, ale postupně je rozkládá. Osm skladeb — VYSÍLÁME, PROVOZ, V POŘÁDKU, FIREMNÍ TELEFON, TVÁŘ, SPOLÉHLIVEJ, SIGNÁL, KONEC VYSÍLÁNÍ — vede od naleštěného identu stanice přes každodenní chod budovy až k jeho deformaci a rozpadu. Syntezátory, přesný puls, smyčce a dechy, basový tlak a elektronicko-orchestrální zvuk připomínají hudbu, která by mohla uvádět skutečné televizní vysílání — jenže čím dál méně něco uvádí a čím dál víc odhaluje systém pod ním. Není to klasický crime thriller. Je to televize, která začne hrát sama o sobě.
Je to soundtrack k prvnímu návratu do Brassai Sámuel utca — imaginární budapešťské ulice, která vznikla z míst, kde jsem skutečně žil, a ze vzpomínek, které si je časem přestavěly po svém. Kluci, chmýří ve vzduchu, cigára v Ugotca utca, lázně s Babu, tunel, honička po Sión Lépcse, prázdniny a nakonec Balaton. Není to moje skutečné dětství. V Budapešti jsem tehdy už byl dospělý. Kniha i hudba ale ten svět znovu skládají dětskýma očima — z toho, co jsem tam miloval, co bolelo a co se po letech změnilo ve vlastní malou mytologii.
Hudebně album nevznikalo jako ilustrace děje, ale jako soubor zvukových vzpomínek, atmosfér a návratů. Každá skladba otevírá jiné místo nebo situaci a společně vytvářejí jednu Budapešť: hravou, dobrodružnou, trochu potrhlou a zároveň už od začátku prostoupenou nostalgií. Hudba se může rozběhnout za kluky ulicí, schovat se s nimi do tunelu nebo jen chvíli zůstat stát v letním vzduchu. A potom přijde Balaton — největší melodická skladba alba a jeho emocionální vrchol, kde se všechny ty malé výpravy poprvé promění ve vzpomínku.
CHLAPCI Z BRASSAI SÁMUEL UTCA: JAK JSME PLAŠILI HOLUBY NA NYUGATI PÁLYAUDVAR
12″ LP — 1 246 Kč
Je to druhý soundtrack ke knize o Bencim Nagyovi a klucích z Brassai Sámuel utca — o Budapešti viděné ještě dětskýma očima, ale už ve chvíli, kdy se jejich svět začíná nenápadně měnit. Pavlače, dvory, tunely, Nyugati pályaudvar, Balaton, prázdniny, cigára, holubi, výpravy a místa, která jsou pro dospělého jen bodem ve městě, ale pro kluky představují celý vesmír. Přátelství pořád trvá, dobrodružství taky, jen se mezi ně začíná dostávat čas. A první tušení, že dětství není něco, v čem lze zůstat navždy.
Hudebně pokračuje tam, kde první album Jak jsme se vlastně seznámili skončilo: instrumentální filmová hudba, dětská lehkost, melancholie a Budapešť, která není turistickou kulisou, ale skutečným místem k životu. Druhé album je však o něco temnější. Hudba pořád umí běžet s kluky přes dvůr nebo vyplašit hejno holubů na nádraží, ale pod tím už je slyšet proměna vztahů, konec léta a první praskliny v jejich společném světě. Nostalgie bez laciného retra — ne vzpomínka na „staré dobré časy“, ale na dobu, o které ještě nikdo z nich nevěděl, že jednou skončí.
Je to soundtrack k básnické sbírce o tom, co zůstane po vztahu, když už všechno odkvetlo, ale ještě to úplně nezmizelo. Býlí jako suché stonky, herbář, zahrada po odkvětu. Nepřítomnost člověka, který nezemřel, jen už není přítomný. Samota, queer láska, vzpomínky, sny, hvězdy, Země a vesmír, ve kterém se osobní ztráta najednou měří úplně jiným časem. BÝLÍ je druhá strana ČERNÝ — ne další propad do tmy, ale to, co začne růst v krajině potom.
Hudebně je album rozdělené do dvou velkých částí. SVĚTLO PO TOBĚ stojí na hlubokých basových pedálech, elektronickém tlaku, smyčcích a klavíru — hudba jako gravitační paměť něčeho, co už tu není, ale pořád to působí. BUDOUCNOST NEMÁ SOUHVĚZDÍ se postupně rozpíná: varhany, rytmické struktury, široké smyčce, subbas a elektronicko-orchestrální vrstvy rostou až k monumentálnímu kosmickému závěru, v němž se lidský hlas mění skoro v další nástroj. A potom ticho.
Je to soundtrack k příběhu o pozorování, těle, studu, touze a okamžiku, kdy si člověk začne být až příliš jistý tím, že druhého umí přečíst. Jablonné v Podještědí, Lemberk, Praha, veřejné záchodky, telefon, LIVE, dvě jména, nábojnice, cizí byty a detaily, které nejdřív vypadají bezvýznamně — dokud se jeden z nich neposune o pár milimetrů a celý obraz přestane sedět.
Hudebně album vychází z komorně-orchestrální psychologické hudby konce padesátých let: suchý akustický zvuk, střídmá instrumentace, nervní drobné pohyby a společná hudební DNA, která se jednotlivými skladbami proměňuje. Nehraje na velké emoce ani na horor. Spíš pozoruje. Něco ubere, něco nechá nedořečené, někde zůstane jen textura, teplota nebo fyzická vibrace. Stejně jako příběh postupně zkouší, kolik lze poznat z detailu — a co všechno si do něj člověk pouze domyslel.
Je to soundtrack k návratu hrdiny, který se po dvaceti letech znovu souká do latexu, červených bot, starého studu a nové grotesky. Temná Praha, tělo, trapnost, krev, komiksová přepálenost, matčin vnitřní hlas, Vážka nad městem, Šiška, Alex, Petersonic — a jeden muž, který se pokouší vrátit jako legenda, i když mu u toho praská všechno, co mělo zůstat pružné.
Hudebně je to moje další cesta do filmového světa: gotika, špína, černý humor, dramatické zvraty, temný superhrdinský kabaret a trochu moc pravdy pod maskou.
Autorské album mimo knižní soundtracky. Sedm skladeb v hluboké modři, stříbře a světle — cesta od ponoření přes proměnu až k horizontu. Album o návratu k životu po bolesti, o orientaci ke světlu a o vodě, která nese víc než jen smutek.
První část soundtrackového dvojalba k projektu PNVNY / Poslední noc v New Yorku. Neon & Angels není soundtrackem lásky v čistém smyslu, ale lidí, kteří se snaží přežít vlastní vzpomínky. Praha, noční autobusy, hotelové pokoje, bary, neony a stopy, které zůstávají ve světle příliš dlouho.
Druhá část soundtracku Besame mucho. Ne začátek, ale aftermath. Citadela, déšť, prázdné ruce, staré dopisy, Lacanau, dětské volání a závěrečné Besame mucho. Tahle část už není o iluzi začátku, ale o tom, co se vrací, když člověk konečně ztichne. Web uvádí, že právě tento disk byl první z autorových soundtrackových alb, které se dostalo na vinyl.
Soundtrack ke druhé části PNVNY. Tichá katastrofa, Praha, vztahy, hudba, něha, rozpad a vnitřní poznámky člověka, který se snaží pojmenovat, co se mu děje. Není to převyprávění děje, ale zvuková vrstva knihy — tón, dech a noční vnitřní záznam.
První návrat k moři. Sůl, vítr, noční pobřeží, Bura, Cat House a přímořský noir. Tahle část otevírá svět Přízraků v Umagu jako film bez obrazu — melancholii u vody, vzpomínku na místo, které možná nikdy úplně neexistovalo, ale přesto se vrací.
Druhá vinylová část Přízraků v Umagu. Album jako nalezený objekt: deska z nočního apartmánu u moře, stopa lidí, kteří už dávno odjeli. Digitální melancholie se mění ve fyzický artefakt — něco s váhou, prachem na obalu a šumem jehly před první skladbou.
Třetí návrat do Umagu. Ne návrat v klasickém smyslu, ale návrat do vzduchu, barvy vody, zvuku lodních lan a hlasů, které už zmizely. Album vrcholí skladbami Mirror Dress, Hold My Name a Úsvit naděje a mění se v melancholii mezi pobřežním noirem a vzpomínkou na život, který možná nikdy úplně neexistoval.
Soundtrack k oboustranné knize Dvojzář. Hudební přechod mezi dvěma světy: Luciánem z deštného pralesa Feklepsír a fíckým detektivem ArtForkem z Džibhajnhulu. Album mezi dětskou fantazií, sci-fi absurditou, pralesem, vyšetřováním, zvláštním jazykem a dvěma světly jedné knihy.
Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 — I. Tohle je má noc /release bude doplněn/
12″ LP — 1 246 Kč
První soundtracková část světa Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Léto, bazén, těla, první napětí, noční úniky, Tom, Viktor, Veronika a svět, kde se všechno teprve začíná zahřívat pod hladinou. Hudba k expozici, která ještě nevybuchla, ale už v ní pracuje tlak.
Druhá část soundtracku k pentalogii. Jemnější, bolestnější, víc vnitřní. Slzy, péče, zranitelnost, vztahy, které se nedají říct nahlas, a postavy, které se snaží přežít vlastní citlivost. Hudba mezi křehkostí a tělem.
Třetí část soundtracku. Noční oběžná dráha touhy, aplikací, anonymních dotyků, klubů, bazénu a města. Električtější, temnější, tělesnější vrstva světa Usuš své vlasy — mezi samotou, sexualitou a hledáním místa, kde člověk není jen profil.
Čtvrtá část soundtracku. Lež, obrana, maska, stud, popírání a vztahy, které se začínají lámat. Hudba k okamžikům, kdy už postavy vědí víc, než jsou schopné přiznat.
Pátá část soundtracku. Modř jako voda, hloubka, ticho, trauma i možnost návratu. Závěrečná / pozdní vrstva hudebního světa Usuš své vlasy, kde se tělo, bazén, bolest a světlo skládají do temnějšího, pomalejšího prostoru.
Soundtrack k připravovanému příběhu o hvězdě, pádu, přátelství a světech těsně za hranicí běžné reality. Hudba mezi dětskou fantazií, kosmickým snem a zvláštním smutkem věcí, které spadly — a přesto ještě svítí.
Soundtrack k vánočnímu heavy contemporary příběhu. Praha před Vánoci, humor, křehkost, osamělost, tělo, trapnost, jídlo, touha po blízkosti a hledání místa, kde člověk nemusí pořád hrát roli. Album mezi vánočním kýčem a něhou, která se ho snaží přežít.
Original Book Soundtrack ke knize Miluj mě do krve. Malta, hotel nad útesy, pianista v proskleném lounge, rodina na dovolené a pomalé narušení vztahů, prostoru a důvěry. Hudba ke knize, která ještě není venku — stopa psaní, rodinného dusna, moře a něčeho, co se teprve skládá.
Soundtrack ke vzpomínkové feérii Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati. Budapešť, Alžbětin most, Dunaj, taxi, jméno vypadlé z papírů, prsteny, duchovní milostný příběh a muž, který je součtem všech lásek, ztrát a částí srdce rozdaných po světě.
