Co vlastně připravuji
O samotném příběhu toho zatím příliš prozrazovat nechci. Má své postavy, několik dějových linií a události, které by podle mě byla škoda předem vysvětlovat.
Mohu říct, že v něm počítám s mysteriózní atmosférou, erotikou, absurdními situacemi i černým humorem. Nemá to být čistý horor ani detektivka, ale také nechci natáčet film, v němž se hodinu nic neděje a všichni se jen tajemně dívají z okna.
Dvě mužské role si zahraji sám. Počítám rovněž s ženskou postavou, pro kterou zatím nemám obsazení. Další lidé mohou být přítomni také prostřednictvím telefonních rozhovorů nebo hlasů mimo obraz.
Na scénáři už pracuji poměrně podrobně. Mám rozpracované postavy, prostředí i jednotlivé scény. U každé potřebuji vědět, co se v ní odehraje, jak navazuje na předchozí události a kam příběh posouvá.
Nechci však psát každý dialog do posledního slova. Některé rozhovory si raději nechám otevřené a uvidím, co z nich vznikne při natáčení. Důležité je pro mě mít připravenou situaci, nikoli nutně každou repliku.
Ostatně právě proto mě teď baví pracovat se scénami jednotlivě. Některé se při bližším promýšlení mění, jiné dostávají nové detaily a občas zjistím, že něco, co se mi původně zdálo podstatné, vlastně vůbec nepotřebuji.
Můj malý manifest
Pro tenhle film jsem si vytvořil několik pravidel, kterým s trochou nadsázky říkám svůj filmařský manifest.
Je to docela jednoduché.
Natáčet chci na jeden mobilní telefon. Bez stativu, přídavného mikrofonu a zvláštní osvětlovací techniky. Využívat budu světlo, které je zrovna k dispozici, a zvuk zaznamenaný přímo telefonem.
Také jsem si stanovil, že se budu pohybovat především doma a v blízkém okolí. Zhruba tam, kam se dostanu během dvaceti minut. Mám k dispozici byt, dům a jeho společné prostory, zahrádku i spoustu míst v Hloubětíně.
Neznamená to, že se žádné pravidlo nikdy nemůže změnit. Je to spíš způsob, jak si práci udržet jednoduchou a nezamotat se do příprav, na které vlastně nemám chuť.
Chci mít možnost vzít telefon a jít něco natočit. Třeba proto, že je zrovna zajímavé světlo, mám vhodnou náladu nebo mě napadne lepší způsob, jak udělat určitou scénu.
Samozřejmě budou i záběry, které budu muset pečlivě připravit. Zvlášť když v nich potřebuji pracovat s různými postavami, prostorem nebo subjektivním pohledem kamery.
Ale právě hledání jednoduchých řešení mě na tom baví.
A jestli se něco nepodaří natočit podle původní představy, vymyslím to jinak.
Hloubětín
Velká část příprav se točí kolem výběru míst.
Hloubětín znám a mám ho po ruce. Jsou tu obytné domy, podchody, lávky, ulice, okolí Rokytky, benzínová stanice a řada zákoutí, která se pro natáčení docela hodí.
Zatím si prohlížím vlastní fotografie a přemýšlím, co bych mohl použít.
Obzvlášť se mi líbí jeden podvečerní záběr. Je na něm oranžová obloha, silnice, část benzínky a sanitka. Nijak výjimečná událost, a přitom zvláštní fotografie. Právě takové momenty bych chtěl ve filmu zachytit.
Nemám potřebu okolí nějak zásadně upravovat. V některých případech stačí vybrat správný úhel, denní dobu nebo počkat na vhodné světlo.
Samozřejmě zatím nevím, která z vytipovaných míst skutečně využiji. To se ukáže během natáčení.
Jak bude film vypadat
Vedle scénáře se teď zabývám také vizuální podobou filmu.
Zajímá mě estetika staršího digitálního videa a VHS. Obrazový šum, trochu jiné barvy a nedokonalosti, které byly pro starší záznamy běžné.
Nechci ovšem dělat z každého záběru uměle poškozenou videokazetu. Spíš zkouším, jaký obraz by se mi pro tento příběh líbil.
Pracuji proto s úpravou barevnosti, kontrastu, pozadí a zkouším různé podoby zrnitosti a světla.
Takže zkouším, opravuji a občas celý výsledek zahodím.
Zatím si takhle připravuji zejména první natočení záběry.
Plakát dřív než film
Ano, už řeším i filmový plakát.
Připadá mi docela příjemné mít možnost zabývat se jeho vzhledem, aniž bych musel čekat, až bude film natočený.
Mám fotografie obou mužských postav, několik fotografií Hloubětína a představu o atmosféře. Teď z toho potřebuji vytvořit jeden obraz, který bude fungovat jako plakát, a ne jako několik fotografií poskládaných vedle sebe.
Nechci na něj psát dlouhý seznam všech činností, které při natáčení zastanu. Stačí film Antonína Deliše a odkaz na Endralon Space.
Dlouho jsem také uvažoval nad samotným názvem.
Nemám rád příliš obecná pojmenování a dávám přednost názvům, které mají vlastní charakter. Někdy je to zvláštní slovní spojení, jindy celá věta.
Tentokrát jsem se rozhodl pro:
AŽ PŘIJDE MARION,
ŘEKNI, ŽE TU NEJSEM
A proč se film jmenuje zrovna takhle? To si zatím nechám pro sebe.
Co mám hotové a co mě čeká
Zatím mám rozpracovanou podstatnou část scénářové přípravy, vytvořené postavy a jejich vztahy, vybraná některá prostředí a připravené první obrazové podklady.
Teď pokračuji v jednotlivých scénách, přemýšlím nad jejich realizací a současně se věnuji hudebnímu soundtracku.
Některé věci budu určitě měnit. Třeba zjistím, že se mi určitá scéna lépe natáčí jinde nebo že původně zamýšlený záběr vůbec nepotřebuji.
Ani nevylučuji, že během natáčení přijdu na něco, co se do filmu bude hodit víc než současná verze scénáře.
Zatím nemám natočený hotový film, který bych mohl představit. Mám ale rozpracovaný projekt, kterému se teď věnuji, a těším se, až začnu některé z připravených situací skládat dohromady. Část filmu je natočená a stříhám si ho pro své vlastní první dojmy.
Rád bych časem zveřejnil také fotografie z příprav, případně ukázky nebo další zajímavosti, pokud nějaké vzniknou.
Neplánuji kolem toho dělat velké oznámení ani průběžně slibovat, co všechno bude a kdy.
Prostě jsem dostal chuť natočit film, vymyslel jsem příběh a pustil se do práce.
A jsem zvědavý, co z toho nakonec vznikne.
Antonín Deliš
26. října 2026
