ČERNÝ — INTERMEZZO (3)

Vy už nejste člověk.
Jste obraz, který se mi občas připlete do dne:
černobílý,
s pruhem světla přes tvář,
jako by i světlo mělo hranice.
Vedle Vás stojí někdo jiný
a já ten život neznám.
Nepatřím do něj.
Jen mi ho jednou za čas vyhodí obrazovka,
aby si ověřila, jestli ve mně ještě zůstala zima.
Zavřu to.
A nechám ten snímek dohasnout.