32

Jsme si pohádkou, jen ne tou, co se vypráví dětem. Já jsem ta, co čeká a přitom rozhoduje. Ty jsi ten, kdo přichází ne jako vítěz, ale jako někdo, kdo nese domov v dlaních. Není to doslova. Jen mi to tak sedí v těle, když se na mě podíváš, jako by bylo samozřejmé, že patřím.