každodennost

Narazil jsem na Toma. Bylo to jak v tom snu. Tom mě začal trhat na kusy, rozdávat mi rány. Jsem překvapenej, nemůžu se bránit. Je to jak noční můra. „Ty krávo, co děláš?“ zakřičím na něj, ale on neodpovídá, jen mě tluče dál. Rány přicházej rychle a tvrdě. Cejtím krev na tváři, bolest v břiše. Tom je jak zvíře, oči […]

TOM Sedím v páře a snažím se uklidnit. Srdce mi buší jak o závod. Ještě před chvílí jsem seděl na lavičce u bazénu a pozoroval ostatní plavce. Ale pak jsem si uvědomil, že mě něco vzrušuje. Něco, co jsem si nechtěl přiznat. Utekl jsem sem, abych se schoval před ostatníma. Před Viktorem. Před Tonym. Nechci, aby viděli, co se se […]

VIKTOR V bazénu se vlní hladina vody, odlesky se zlomí a rozplynou v tichu. Přicházím sem často, ale dneska je to jiný. Cejtím to po celým těle – vzrušení, který mě prostupuje od chvíle, kdy jsem spatřil Toma ve sprše. Přitahuje mě k němu neznámá síla, něco, co ještě neumím pojmenovat. A tak se tu ploužím po okraji bazénu jako […]

TOM Stojím na kraji bazénu a koukám, jak Tony trénuje. Jeho tělo je jako stroj, každej pohyb je precizní a elegantní. Fascinuje mě, jak se jeho svaly vlněj pod kůží, když se prodírá vodou. Snažím se potlačit myšlenky, který se mi derou do hlavy. Myšlenky, který by tam neměly být. Ale čím dýl ho pozoruju, tím je to těžší. Jeho […]

10.7. Odpolední slunce tluče do skleněné kopule bazénu a mění ji v obří zvětšovací čočku. Vzduch se tetelí, hlasy se rozpouštějí do dutého ševelu, který by mohl být i šuměním moře za stěnou. Každá kapka potu klouže po kůži jako rychlá, horká slza. Ticho tu voní po chloru a připalujícím se plastu – a přesto je v něm nádech očistného […]

„No, tak se snad květinka nebude zlobit a doporučí mi nějakej film,“ řeknu s úšklebkem. Vidím, jak se natahuje pro nějaký DVD a najednou mi poleje záda horko. Ten pohyb… jak to sakra ví? Podává mi Gosford Park. Moje srdce vynechá úder. To není možný. Tohle přece nemůže bejt náhoda. „Kartička?“ zeptá se tím svým klidným hlasem. „Nemám,“ vypadne ze […]

Konečně mi končí šichta. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu pryč z týhle restaurace. Kit mě pořád jen napomíná a já mám pocit, že jsem tu jen na obtíž. Využiju chvíle, kdy se nikdo nemotá kolem baru, a do tašky hodím půllitr. Nikdo si toho nevšimne, všichni jsou příliš zabraní do svý práce. Spěchám přes kuchyň, kuchaři jsou venku […]

9.7. Křehký úsvit praskne, když první paprsek skalpelem rozřízne šedomodrý opar nad Andělem. Rosa stéká po obrubnících v tisících miniaturních říčkách a každá z nich nese zrcadlo celého nebe. Ve vzduchu je slyšet cinknutí vzdálených hrnků a něčí osamělý pískot, který se hned rozpustí. Den se rozbíhá tiše, ale s nečekanou ostrostí, jakou mívá ledově studená sprcha v pět ráno. […]