La-Tex-Homme se vrací

La-Tex-Homme se vrací je groteskní, temný a přepálený příběh o superhrdinovi, který se po letech vrací do Prahy — ne proto, že by svět čekal na jeho záchranu, ale protože některé staré podoby se prostě nedají navždycky svléknout.

Kdysi existoval La-Tex-Homme. Červené latexové boty. Rukavice. Stud. Tělo. Praha. Hrdinský obraz, který nikdy nebyl tak vznešený, jak by si přál, a zároveň nikdy nebyl jen směšný. Pak se něco ztratilo. Rukopis. Čas. Tělo. Možná i odvaha. A po dvaceti letech se La-Tex-Homme vrací. Jenže návrat není slavnostní. Není čistý. Není filmově elegantní. Není to triumfální příchod hrdiny, kterému vlaje plášť nad městem. Je to návrat člověka, kterému vrže tělo, selhává sebeobraz, zlobí hrudník, padá paruka, v hlavě mu hudrá matka a Praha pod ním se tváří jako město, které už vidělo úplně všechno — a přesto má pořád chuť se posmívat.

La-Tex-Homme se vrací je příběh o latexu, trapnosti, tělesnosti, návratu a hanbě. O tom, co se stane, když se někdejší vnitřní superhrdina vrátí ve věku, kdy už člověk nemá sílu tvářit se dokonale. Ale možná právě tehdy začne být skutečný.

Praha. Noc. Červené boty. Starý stud. Schody, které nečekaly, že po nich někdo půjde znovu. Latex, který už není jen kostým. Paruka, která může kdykoli spadnout. Matčin hlas v hlavě: To se přece nedělá. Hlavně se neztrapnit. A někde pod tím vším tělo, které si pamatuje věci, které by nejraději zapomnělo. La-Tex-Homme se vrací do města, které není kulisou.

📍 Praha

📍 Ježek na Jiřáku

📍 Národní divadlo

Praha v téhle knize není jen hezké město. Je to děvka, svědkyně, jeviště, protivník i publikum. Umí hrdinu vyzdvihnout a vzápětí shodit. Umí se tvářit osudově, a přitom za rohem nabídnout scénu tak trapnou, že by se nad ní matka v hlavě nejraději propadla. La-Tex-Homme se nevrací do abstraktního komiksového města. Vrací se do Prahy, která se nedá očistit od špíny, tělesnosti, historie, kultury ani nedůstojnosti. A právě proto mu sluší.

temnou grotesku

návrat superhrdiny po dvaceti letech

Prahu jako živé a posměšné město

superhrdinský mýtus bez důstojné pózy

Vážku jako létající samurajskou ženu

Šišku jako bad-ass figuru

Alexe a Petersonica

spektákl

Knihy Antonína Deliše často vznikají společně s hudbou. U La-Tex-Homme se vrací je soundtrack téměř manifestem celé knihy. Temný, groteskní, přepálený, filmový a tělesný. Nese v sobě latex, červené boty, starý stud, krev, Prahu, matčin vnitřní hlas i návrat hrdiny, který se možná nikdy neměl vrátit — a právě proto musí. Soundtrack není jen doprovod. Je to druhý kostým. Tracklist otevírá samotný návrat: La-Tex-Homme se vrací. Pak přichází Train, pohyb, přejezd, návratový rytmus. Red Gloves a Red Boots Under the Moon vracejí tělu jeho rekvizity. To nemůžu napsat mámě pojmenovává vnitřní konflikt přesně tam, kde se směšné potkává s nejintimnějším studem. Dragonfly Over Prague patří Vážce — letu, ostří a městu z výšky. Pinecone Does Not Fall patří Šišce — tělu, dopadu a neústupnosti. Alex / Petersonic přináší obraz přitažlivosti, povrchu a fascinace. A Let the Spectacle Begin je manifest celé knihy. Trailer. Výkop. Otevření opony. Věta, která říká, že tohle nebude tichý návrat do soukromí. Tohle bude spektákl. Ne proto, že by hrdina byl připravený. Ale protože už se nedá dál skrývat.

▶ Poslechnout soundtrack ke knize

▶ Videoklipy a vizuály ke knize

La-Tex-Homme se vrací navazuje na ztracený první díl. Původní kniha existovala, ale rukopis se ztratil. Návrat je proto návratem postavy i návratem k díře v autorově vlastní historii.  Hlavní postava se nevrací jako mladý, pružný, dokonalý superhrdina. Vrací se po dvaceti letech, s tělem, které už nese čas, stud a trapnost. La-Tex-Homme není oddělená „druhá tvář“. V nové verzi je integrovanou součástí člověka. Všudypřítomná matka není běžná postava, ale vypravěčský hlas, vnitřní komentář a společenský dohled v jednom.  Kniha pracuje s maloměšťáctvím, studem a otázkou, kdo v nás pořád hlídá, abychom nebyli „moc“. Moc divní. Moc tělesní. Moc trapní. Moc vidět. Vážka je samostatná létající samurajská žena. Šiška je výrazná bad-ass figura a nesmí se změkčit do roztomilé karikatury. Závěrečný obraz knihy směřuje k rozdělenému obličeji — k tomu, že návrat La-Tex-Homma není jednoduché sjednocení, ale bolestivá, vizuální a tělesná proměna.

La-Tex-Homme se vrací po dvaceti letech a okamžitě se ukáže, že čas není jen číslo. Tělo protestuje. Hrudník se blokuje. Kostým nesedí jako legenda. Paruka může spadnout. Červené boty nejsou jen symbol, ale riziko. A v hlavě se ozývá matka. Tohle si na sebe bereš? Takhle chceš jít ven? Prosím tě, hlavně normálně. Jenže právě v tom je síla návratu. Nejde o to znovu vypadat jako kdysi. Jde o to zjistit, jestli člověk dokáže unést vlastní podobu i ve chvíli, kdy už se nedá zachránit dokonalým obrazem. La-Tex-Homme se nevrací proto, aby byl krásný. Vrací se proto, že byl příliš dlouho potlačený. A potlačené věci se nevracejí elegantně.

Praha v téhle knize nemůže být jen kulisa. Je příliš silná, příliš pyšná, příliš špinavá, příliš krásná a příliš zvyklá na vlastní teatrálnost. La-Tex-Homme se v ní pohybuje jako někdo, kdo se snaží být hrdinou ve městě, které na hrdiny nevěří, ale rádo se na ně dívá, když klopýtnou. Národní divadlo. Ulice. Schody. Křoví. Tmavá zákoutí. Místa, kde se dá vypadat velkolepě — a o tři vteřiny později naprosto nedůstojně. Praha tady není romantická. Je přehnaná, smyslná, unavená, posměšná, kulturní i sprostá. A právě proto se k La-Tex-Hommovi hodí. Protože i on je všechno najednou.

Jedním z nejsilnějších motorů knihy je hlas matky. Ne jako vzpomínka na jednu konkrétní scénu. Ale jako neustálý vnitřní dohled. Hlas, který komentuje oblečení, tělo, pohyb, trapnost, sexuálnost, všechno přepálené, všechno nedůstojné, všechno, co se vymyká představě „slušného“ života. Ten hlas je komický, protože je malý. A děsivý, protože je vytrvalý. La-Tex-Homme se nevrací jen proti vnějším nepřátelům. Vrací se proti tomu, kdo v něm celé roky hlídal, aby nebyl příliš vidět. Proto je latex tak důležitý. Latex nejde předstírat jako nenápadnost. Latex říká: jsem tady. A matka v hlavě z toho šílí.

Latex bývá ve fantazii často hladký, sexy, kontrolovaný, dokonalý. Tady je jiný. Je tělesný. Potivý. Nedůstojný. Nápadný. Přehnaný. A právě tím pravdivý.

La-Tex-Homme se vrací nepracuje s hrdinstvím jako s čistou ikonou. Mnohem víc ho zajímá, co se stane, když člověk chce být velkolepý, ale jeho tělo, věk, minulost, stud a okolnosti mu to pořád kazí. Jenže možná právě tam začíná skutečné hrdinství. Ne ve chvíli, kdy člověk vypadá dokonale. Ale ve chvíli, kdy se přestane skrývat, i když ví, že bude směšný.

La-Tex-Homme se vrací vzniká z návratu k něčemu ztracenému. Původní první díl se ztratil, ale postava nezmizela. Zůstala jako stopa, ostuda, touha, směšná legenda, starý kostým někde ve skříni. A po letech se ukázalo, že právě ztracenost může být součástí nové knihy. Nejde jen navázat na starý příběh. Jde přiznat, že díra existuje. Že mezi tehdejším La-Tex-Hommem a dnešním návratem uplynulo dvacet let. A že návrat po dvaceti letech nemůže být stejný jako pokračování po reklamní pauze. Do knihy se promítá parodie na superhrdinské a komiksové figury, ale také velmi osobní témata: stud z těla, strach ze směšnosti, matčin hlas v hlavě, maloměšťácký dohled, touha být vidět a zároveň panika z toho, že člověk opravdu vidět bude.

La-Tex-Homme je směšný. Ale není falešný. Je přepálený. Ale není prázdný. Je groteskní. Ale pod groteskou je reálná bolest člověka, který se dlouho snažil vejít do tvaru, který mu neseděl. Proto je tahle kniha zároveň komická i temná. Nechce trapnost uhladit. Chce ji použít jako materiál. Jako latex. Napnout ji přes tělo. A zjistit, co se pod ní ještě hýbe.

La-Tex-Homme se vrací je příběh po dvaceti letech. To je důležité. Nejde o přímé pokračování tam, kde kdysi příběh skončil. Mezi tím je propast. Čas, který změnil tělo, vztah k sobě, vztah k Praze, vztah k trapnosti i schopnost tvářit se, že člověk má všechno pod kontrolou. Návrat po dvaceti letech má v sobě zvláštní druh krutosti. Člověk se vrací k obrazu, který si pamatoval mladší. Ale vrací se v těle, které je starší. A musí se rozhodnout, jestli se bude nenávidět za to, že už není tehdejší, nebo jestli konečně dovolí nové podobě, aby měla vlastní sílu. La-Tex-Homme se nevrací jako kopie minulosti. Vrací se jako důkaz, že některé identity nezmizí jen proto, že jsme se je snažili odložit.

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

1. Píšu knihu.
   Vzniká text, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.
2. Současně skládám hudbu.
   Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.
3. Hudbu dávám ven.
   Nejdřív na SoundCloud, potom na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.
4. Vydávám fyzickou hudbu.
   U vybraných projektů následuje vinyl.
5. Kniha jde na Forendors.
   Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.
6. Kniha jde na web Endralon Space.
   Dostává vlastní stránku, informace, ukázky, odkazy a kontext.
7. Kniha jde na Wattpad.
   Tam ji zveřejňuji postupně po kapitolách.
8. Následuje tištěná kniha u partnerů nebo přes tiskovou platformu.
   Tohle je veřejně dostupné vydání knihy.
9. Potom připravuji e-knihu.
   Nejdřív PDF, potom EPUB. Není to jen uložení souboru, ale sazba, kontrola a příprava čitelné verze.
10. Následuje audiokniha.
    Ta přichází až po textové a knižní části cyklu.
11. Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
    Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně.

Co to znamená pro čtenáře

Když u některé knihy zatím není PDF, EPUB, audiokniha nebo podepsaný výtisk, není to chyba ani zapomenutá položka.

Znamená to, že kniha je právě v určité fázi vydání.

Formáty doplňuji postupně, bez pevného časového slibu, podle toho, jak celý autorský cyklus přirozeně dobíhá.

 

---