Odchod z práce
Film vznikl krátce poté, co jsem odešel z práce, nedlouho po pražském Prague Pride. Tou dobou jsem si vyslechl spoustu řečí, že „nikdo nikoho nediskriminuje“ a podobně. Jenže já jsem ve své práci zažil něco jiného. Kolega mě křivě obvinil ze sexuálního obtěžování. A vedle toho obvinění pro mě bylo obzvlášť bolestivé mlčení kolektivu. Vnímal jsem ho jako souhlas. Jako situaci, ve které nikdo nic neřekne, nikdo se nezastane, a člověk v tom zůstane sám.
Dal jsem si zhruba čtrnáct dní, abych se z té zkušenosti dostal, abych si dopřál čas na vnitřní léčení. A právě z té potřeby postupně vznikl tenhle film. Dnes ho vnímám jako svůj přechodový rituál, jako něco, čím jsem potřeboval projít. V tomhle smyslu pro mě byl i terapeutický.
Kdo koho pronásleduje
Není náhoda, že Golem ve filmu vystupuje jako predátor a pronásleduje Toma Pastýře. Pro mě tehdy představoval onoho kolegu. A tiché, úplně prázdné podchody, v nichž nikdo není, představovaly mlčící kolektiv. To prostředí je proto víc než hororová kulisa. Je to prostor, kde člověk čeká, že někdo bude nablízku, ale nikdo se neozve.
Od nápadu na prank k filmu
Ještě před samotným natáčením jsem měl jiný, zvláštní impuls. Chtěl jsem jakoby předat tu energii dál, někoho vyděsit. Napadlo mě vzít postavu Golema a nechat ji ležet někde v takovém veřejném prostoru. Někdo by šel kolem, lekl by se a třeba by se tomu místu začal vyhýbat. Byla v tom představa pranku, ale uvědomil jsem si, že to vlastně nechci. Nedávalo mi to ten smysl, který jsem hledal.
Pak jsem se začal dívat na konkrétní prostředí, které jsem si chtěl projít, a drobné úvahy se postupně spojily. Místo toho, abych někoho skutečně strašil, mohl jsem ten strach převést do filmu. Nebyl to jeden okamžitý nápad, který se vynořil hotový; spíš vlny menších nápadů, které do sebe najednou zapadly.
Uniforma, která zůstala
Tom Pastýř je security guard, pracovník ostrahy, záměrně. Tu uniformu jsem si totiž sám koupil do práce v době, kdy jsem si ještě myslel, že v ní zůstanu. Pak se všechno semlelo a já odešel. Nechal jsem ji tedy filmové postavě. Tom v sobě nese i tuhle část mého života. S tím souvisí také vojenské bubny v hudbě: odkazují k jeho profesi, službě a uniformě, nikoli náhodně jen k hororové atmosféře.
Proč právě Pastýř
I jméno Tom Pastýř má svůj význam. Pastýř je ten, kdo hlídá, střeží a chrání. A Tom opravdu pracuje v ostraze. Jenže je v tom paradox: člověk, jehož úkolem je chránit, se sám ocitá tváří v tvář nebezpečí, před kterým ho nemá kdo ochránit. V kontextu mé osobní zkušenosti se tak jméno potkává s mlčením ostatních a s opuštěností těch podchodů. Zároveň je to obyčejné, civilní české příjmení, které kontrastuje s názvem GENOE GOLEM.