ENDRALON.SPACE

ANTONÍN DELIŠ · HEAVY CONTEMPORARY ARTIST

PRŮVODCE ↗
Oficiální plakát filmu GENOE GOLEM — zpocený Tom Pastýř, světle modré světlo a Golem ukrytý ve tmě

Oficiální filmový plakát · GENOE GOLEM

KRÁTKÝ AUTORSKÝ SCI-FI HOROR / 2024

GENOE GOLEM

Tom Pastýř se vrací z noční služby. Známá cesta pražským Lehovcem už nemusí být bezpečná.

V podchodech Lehovce jsem chtěl zachytit něco, co nelze snadno pojmenovat. Nechal jsem Golema vynořovat se ze tmy jen po částech: důležitější než úplný obraz nestvůry je pro mě nejistota diváka.

Rok filmu
2024
Místa
Praha — Lehovec a Starý Hloubětín
Aktuálně
Film dostupný na Vidrenu

OFICIÁLNÍ FILMOVÁ STRÁNKA

Sledovat film

Kybernetický stín v modrém oparu — výtvarný obraz filmu GENOE GOLEMGENOE GOLEM / VIDRENOFilm je nyní dostupnýSledujte GENOE GOLEM na filmové platformě Vidreno. K dispozici je vypůjčení i trvalý nákup.Přejít k filmu na Vidrenu ↗

OFICIÁLNĚ NA VIDRENU

GENOE GOLEM na Vidrenu

Snímkem jsem se vrátil k vlastním nočním záběrům a připravil tmavší střih s novým hudebním a zvukovým pojetím. Film lze sledovat na Vidrenu.

Otevřít oficiální stránku na Vidrenu ↗

VSTUP DO SVĚTA FILMU

Co se skrývá ve tmě

01FILMSledovat filmDostupný na Vidrenu k vypůjčení nebo zakoupení02PŘÍBĚHO filmuTom Pastýř a noční cesta Lehovcem03AUTORProč jsem film natočilPracovní konflikt a přechodový rituál04NATÁČENÍDvacet hodin a jedna nocPodchody, Golem, graffiti a natáčení bez štábu05POSTAVYTom a GolemČlověk, stín a neznámá přítomnost06OBRAZYFotografie a plakátFilmové záběry a výtvarná podoba07HUDBAOriginal Film SoundtrackDvě skladby k nové verzi filmu08FILMOVÁ ŘEČModrý šém a tmaPredátor, světlo, stíny a nový střih09SOUVISLOSTIGolem putuje PrahouDalší film a připravovaný bonus

ANOTACE / BEZ SPOILERŮ

Noční cesta Lehovcem

Tom Pastýř se vrací z noční směny v ostraze. V podchodech pražského Lehovce se všední městský prostor promění v místo nejistoty. Tma není prázdná — jen nedovoluje spatřit všechno, co v ní může být.

GENOE GOLEM jsem natočil v Praze v roce 2024. Loutku jsem sám vyrobil a vedl, natočil jsem také Toma Pastýře. Chtěl jsem, aby film nesly především tma, hudba, zvuk a modré světlo Golema.

AUTORSKÁ VÝPOVĚĎ / ANTONÍN DELIŠ

Film jako přechodový rituál

Osobní příběh, z něhož se GENOE GOLEM narodil. Za nočním pronásledováním se skrývá skutečná zkušenost se strachem, osaměním, obviněním a mlčením.

Odchod z práce

Film vznikl krátce poté, co jsem odešel z práce, nedlouho po pražském Prague Pride. Tou dobou jsem si vyslechl spoustu řečí, že „nikdo nikoho nediskriminuje“ a podobně. Jenže já jsem ve své práci zažil něco jiného. Kolega mě křivě obvinil ze sexuálního obtěžování. A vedle toho obvinění pro mě bylo obzvlášť bolestivé mlčení kolektivu. Vnímal jsem ho jako souhlas. Jako situaci, ve které nikdo nic neřekne, nikdo se nezastane, a člověk v tom zůstane sám.

Dal jsem si zhruba čtrnáct dní, abych se z té zkušenosti dostal, abych si dopřál čas na vnitřní léčení. A právě z té potřeby postupně vznikl tenhle film. Dnes ho vnímám jako svůj přechodový rituál, jako něco, čím jsem potřeboval projít. V tomhle smyslu pro mě byl i terapeutický.

Kdo koho pronásleduje

Není náhoda, že Golem ve filmu vystupuje jako predátor a pronásleduje Toma Pastýře. Pro mě tehdy představoval onoho kolegu. A tiché, úplně prázdné podchody, v nichž nikdo není, představovaly mlčící kolektiv. To prostředí je proto víc než hororová kulisa. Je to prostor, kde člověk čeká, že někdo bude nablízku, ale nikdo se neozve.

Od nápadu na prank k filmu

Ještě před samotným natáčením jsem měl jiný, zvláštní impuls. Chtěl jsem jakoby předat tu energii dál, někoho vyděsit. Napadlo mě vzít postavu Golema a nechat ji ležet někde v takovém veřejném prostoru. Někdo by šel kolem, lekl by se a třeba by se tomu místu začal vyhýbat. Byla v tom představa pranku, ale uvědomil jsem si, že to vlastně nechci. Nedávalo mi to ten smysl, který jsem hledal.

Pak jsem se začal dívat na konkrétní prostředí, které jsem si chtěl projít, a drobné úvahy se postupně spojily. Místo toho, abych někoho skutečně strašil, mohl jsem ten strach převést do filmu. Nebyl to jeden okamžitý nápad, který se vynořil hotový; spíš vlny menších nápadů, které do sebe najednou zapadly.

Uniforma, která zůstala

Tom Pastýř je security guard, pracovník ostrahy, záměrně. Tu uniformu jsem si totiž sám koupil do práce v době, kdy jsem si ještě myslel, že v ní zůstanu. Pak se všechno semlelo a já odešel. Nechal jsem ji tedy filmové postavě. Tom v sobě nese i tuhle část mého života. S tím souvisí také vojenské bubny v hudbě: odkazují k jeho profesi, službě a uniformě, nikoli náhodně jen k hororové atmosféře.

Proč právě Pastýř

I jméno Tom Pastýř má svůj význam. Pastýř je ten, kdo hlídá, střeží a chrání. A Tom opravdu pracuje v ostraze. Jenže je v tom paradox: člověk, jehož úkolem je chránit, se sám ocitá tváří v tvář nebezpečí, před kterým ho nemá kdo ochránit. V kontextu mé osobní zkušenosti se tak jméno potkává s mlčením ostatních a s opuštěností těch podchodů. Zároveň je to obyčejné, civilní české příjmení, které kontrastuje s názvem GENOE GOLEM.

VZNIK / NATÁČECÍ DENÍK

Dvacet hodin a jedna noc

01 / PODCHODY NA KONEČNÉ

Místo, kterému se lidé vyhnou

Den před natáčením jsem byl na Lehovci a cíleně si procházel všechny tamní podchody. Fotografoval jsem je. Jsou přímo u konečné tramvaje, ale málokdo je využívá. Lidé raději přejdou přes přechod pro chodce, než aby scházeli po schodech dolů. Připadaly mi tísnivé, téměř nepoužívané. Byl to veřejný prostor, který jako by si někdo přivlastnil — místo, kde si člověk umí představit, že někdo přespává mezi odpadky. Když jsem jím procházel, bylo přitom prázdné. A já si říkal: tady by bylo dobré něco natočit.

02 / LOUTKA V ŽIVOTNÍ VELIKOSTI

Karton, akryly a dvacet hodin práce

V té době jsem už měl hotovou poměrně velkou loutku Golema v životní velikosti. Její výroba mi zabrala asi dvacet hodin. Použil jsem karton a akrylové barvy a snažil se jí dát vzhled tvora, který by v takovém prostoru skutečně mohl žít. Nešlo o čistou, elegantní nestvůru. Z jejího těla vykukovaly kousky papírků, jako by přespávala v odpadcích a stala se součástí špíny a opuštěného místa.

03 / ZLATÉ ZUBY

Vzpomínka na babičku

Golemovy zuby jsem udělal ze zlatých hřebíků. Vzniklo to z jednoduché asociace: z dětství si pamatuji, že moje babička měla zlaté zuby. Dnes už takové zuby u lidí tolik nevídám. Ta vzpomínka se mi vybavila právě při výrobě loutky, a tak se osobní detail proměnil ve výraznou, hrozivou součást její podoby.

U samotné hlavy jsem cítil tvar ryby. Vybavovalo se mi rčení „ryba smrdí od hlavy“. V souvislosti s tím, co jsem prožíval v práci, pro mě ta asociace získávala význam. A teď, když nad tím znovu přemýšlím, přicházejí mi další slova a obrazy: ryba, úhoř, hořkost, elektrické záblesky. Něco kluzkého, neuchopitelného, co se vynoří ze tmy. Nechci z těchto asociací dělat jednoznačně vysvětlenou symboliku. Jsou to vrstvy, které se mi s podobou Golema spojují — vedle jeho modrého světla a podoby predátora.

04 / GRAFFITI

Slova, která mi uvízla v hlavě

S jedním záběrem přímo na místě se spojila také úvaha o názvu filmu. Zaujala mě místní graffiti, nápisy, které tam někdo zanechal. Jejich význam mi do určité míry unikal, ale zůstaly mi v hlavě. Říkal jsem si, že by bylo milé natočit film, jehož název nějakým způsobem vyrůstá z graffiti a z prostředí, kde vzniká. I název jsem tedy hledal během samotného natáčení, ne podle předem uzavřeného plánu.

05 / SÁM PŘED KAMEROU I ZA NÍ

Myslel jsem, že potřebuji pomoc

Nejdřív mě dlouho brzdila představa, že to nedokážu natočit sám. Jak mám zároveň hrát Toma, držet kameru a vodit tak velkou loutku Golema? Měl jsem pocit, že k tomu potřebuji dalšího člověka. Nakonec přišel impuls jedné letní noci. Bylo kolem osmatřiceti stupňů a já se v tom horku pohyboval potmě po Lehovci. Film jsem natočil sám, během jediné noci. Samotné natáčení zabralo přibližně dvě hodiny.

06 / POSTPRODUKCE DO RÁNA

Natáčení skončilo. Noc ne.

Po natáčení jsem se vrátil domů a pokračoval v práci až do rána. Stříhal jsem, zvučil, připravoval hudbu a skládal celý film. Všechno vzniklo velmi rychle, z momentálního impulsu, bez velkého štábu a bez dlouhé výroby. To, čeho jsem se předtím bál — že sám nezvládnu hrát, natáčet a ovládat loutku — jsem nakonec během té noci zvládl.

POSTAVY

Tom a Golem

01 / TOM PASTÝŘ
Tom Pastýř — zpocený portrét ve tmě

Tom Pastýř

Pracovník noční ostrahy. Na cestě domů zjišťuje, že v dobře známém prostoru nemusí být sám.

Hraje Antonín Deliš
02 / GOLEM
Golem — temná hlava se zlatými hřebíkovými zuby

Golem

Neznámá přítomnost. Někdy jen stín, jindy záblesk rozevřené čelisti se zlatými hřebíkovými zuby.

Výroba a vedení loutky: Antonín Deliš

VIZUÁLNÍ ARCHIV

Plakát a záběry

Ukazuji tu plakát, který jsem pro film připravil, i fotografie, které jsem pořídil při obhlídce skutečných podchodů na Lehovci.

ORIGINAL FILM SOUNDTRACK

Hudba filmu GENOE GOLEM

Dvě autorské skladby k nové verzi filmu. Celé album i jednotlivé skladby jsou dostupné na SoundCloudu.

Poslechnout celé album na SoundCloudu ↗
01Tom’s Night ShiftPoslechnout skladbu ↗

FILMOVÁ ŘEČ / ŠÉM, SVĚTLO A ZVUK

Modrý šém ve tmě

Pražský Golem, ale jinak

Všichni známe pražského Golema, třeba z filmu Císařův pekař – Pekařův císař. Tam Golem slouží lidem, ale zároveň může ničit, pokud jej neovládá ten, kdo má šém. Já jsem si z té představy vzal vlastní princip, nikoli doslovnou podobu legendy. Můj Golem je predátor. Jeho pomyslný šém není nějaký tradiční předmět; vytvořil jsem ho prostřednictvím světle modrého světýlka, které k němu ve filmu patří.

Rozrastrování a Predátor

To světlo jsem nechal záměrně rozrastrovávat, rozpadat do viditelných čtverečků. Je to také moje vzpomínka na filmy osmdesátých let, zvlášť na Predátora. Jeho světelný paprsek mě vždycky děsil. Chtěl jsem, aby právě takové světlo dávalo najevo, že ve tmě něco je. Někdy nevidíme Golemovo tělo, ani pořádně jeho stín, ale bodovka prozradí přítomnost. Vzniká tím kontrast mezi modrým světlem Golema a světýlkem, které používá Tom. Dva zdroje světla, dvě bytosti a neustálá nejistota, kdo má nad prostorem kontrolu.

Proč je nový střih tmavší

Současná verze filmu je tmavší než původní sestřih. Rozhodl jsem se raději ukázat méně než více. Nechtěl jsem, aby hrálo prim, jak Golem přesně vypadá. O jeho podobu mi vlastně ani tolik nešlo; důležitější je jeho úloha a to, co představuje. V každém záběru s Golemem jsem pracoval se saturačním efektem a s rozsvícenou světle modrou bodovkou. Chtěl jsem, aby světlo bylo součástí jeho vyzařování, ať divák zahlédne celý korpus, nebo jen stín. Čím méně je z něj vidět, tím víc prostoru dostává vlastní strach diváka.

Hudba a rytmus služby

V hudbě jsou vojenské bubny, protože pro mě patří k Tomově roli pracovníka ostrahy. Rytmus služby se mění v rytmus ohrožení. Hudba a zvuk tu nemají nahrazovat neexistující dialogy — film je beze slov — ale pomáhat tomu, aby se napětí dalo vnímat obrazem, prostorem, kroky, tichem a světlem.

SOUVISEJÍCÍ FILM / BUDOUCÍ BONUS

Golem, který putuje Prahou

V mé představě není Golem uzavřený jen v podchodech na Lehovci. Pohybuje se Prahou a jeho přítomnost se přenáší do dalších míst a prostorů. Proto k tomuhle filmu patří také další snímek, který na něj svým způsobem navazuje, ačkoli vznikl už o rok dříve. Je to zvláštní obrácené pořadí: film, který je v čase starší, se pro mě stává pokračováním tohoto světa.

Chci ho časem přidat jako bonus. Zatím ho sem nepřikládám, ale je pro mě důležité, že oba filmy patří do jedné představy Golema putujícího městem.

FILMOVÉ ÚDAJE

Tvůrci a místa

SCÉNÁŘ, REŽIE, KAMERA, STŘIH, VÝTVARNÉ ZPRACOVÁNÍ, HUDBA A VEDENÍ LOUTKYAntonín Deliš
HLAVNÍ ROLETom Pastýř — Antonín Deliš
MÍSTA NATÁČENÍPraha — Lehovec, Starý Hloubětín
NATOČENO2024

KNIŽNĚ VYDANÉ · NOVÉ TITULY

Otevřené a pootevřené světy

Všechny knihy ↗

PŘIPRAVUJI K VYDÁNÍ · 2026

Co se právě děje

Rozpracované knihy, čerstvě dokončené texty a vše, co se ve světě Endralonu právě posouvá dál.

Otevřít novinky ↗

HLEDAT NA WEBU

ARCHIV NÁVŠTĚVNÍKŮ

Kdo prošel tímhle světem?

Dnes—

Stopy lidí mezi knihami, soundtracky a nočními městy.

CELKEM
12 937
TENTO MĚSÍC
—
Včera
—
Měření návštěvnosti je dočasně pozastavené.