SLAVIK

Mesicnik: Rad usinam v naruci
nekoho. Inu, kdo ne? Jiz dlouho vsak
mi do naruce nikoho zivot
neprival. Tak jdu tedy do roucha
Adamova a sup do postylky.
Nenech mě již více bojovat proti tichu,
Jsem samý šrám a jizva – již mě to
Nebaví. Počkat! Slyším něco. Zní tu
Slavičí zpěv – snad že oslavuje léto.
Možná je to dar císaře Číňana,
Možná že ulét´ z veronských zahrad.
Ne, to nebyl slavík – to byl skřivan
Co nahnal ty dva do náruče larvám.
Tak snad více štěstí osud nám popřeje,
Ale musíš se snažit také trochu Ty!
Hlaď mě – jak kameny mladé peřeje,
Laskej mě – pod okny jsou ještě cáry tmy.
Ale co blázním? Vždyť vládcem noci
Jsem já a ty pánem rozednění.
Po ránu Velkého vozu můj kočí
Předá Venuši vzkaz a noc v den se změní.
Slunecnik: Ahoj Antonio. Jaky byl
spanek a sny? Me se rozplynuly jak
mlha, kdyz do ni uhodi prvni paprsek
slunce.