MESICNIK

Slunecnik: Antonio asi neni prave
jmeno, co? Ale to nevadi. Tak pis M.
„Jak se jmenujete, pane?“ – „Antonio“
„A dál, pane?“ Pomlčka dlouhá dva roky – „Deli.
Antonio Deli.“
„Skutečně je to Vaše jméno? Trochu zní – no –“
Lidé mi nevěří – nevěří mému vlastnímu jménu,
Nevěří mně – jsem prý jako Měsíc – stejně
Vrtošivý, neklidný, extravagantní; však nehnu
Se svou tváří ani o stupeň, ale dej mně
Kalendářní měsíc a odhalím Ti víc než Kursk,
Budu tě napínat do poslední vteřiny, i když
Si na svém Flammarionu vykouzlíš správný kurs,
I když ukazuji ku tvé zlosti jednu tvář, víš?
Mesicnik: Jmeno, vis, Desna, klidne
fantazii popust uzdu. Ted vis vic nez ja
o tobe. Ale to je veci strachu.
Slunecnik: Zadneho strachu, ale urcite
vis, jaci jsou lidi. Me je 22 a jsem sam.
Z LBC. Copak jsi tu delal a co delas?
Mesicnik: Jen nahoda me zavedla do
LBC. Nejezdim tam. Ted lezim
v posteli. Zitra jedu do Phy za
bratrem. Jinak se souzim.
Slunecnik: Me nic netizi. Jak to, ze byl
dopis odeslan z ZB? Ocenuji tvoji
odvaznost.
Mesicnik: Tam pres leto trochu pracuji
sedim a zvedam telefony. Naramne to
obohacuje ducha. Odvaznost? Jsem sam
protoze miluji nespravne lidi
Martina, Marinek – a ted dalsi M.
Slunecnik: Antonio, jsme na tom trosku
stejne s tim milovanim lidi. Pomalu
odplouvam do rise snu a tak si necham
neco krasneho zdat (treba o tobe).
Slunecnik: A budu si predstavovat treba
jak vypadas. To bys mi ale mohl
napsat. Jeste pis, kdyz jeste nebudu
plout po snovych mracich, tak
odepisu. Micky.
Slunecnik: Dovol mi jeste jednu
vsetecnou otazku. Jakpak jsi odhadl, ze
nehodim ten dopis do kose a ze budu tak
nesmely a napisi? Je pravda, ze kazdy
clovek je chtivy po novych
zazitcich. Tak krasne sny, ty s tim
nadhernym jmenem.