MastronDavaj z Mokrobadu, Govlínbej z Rukoslanu a Fíckej detektiv ArtFork z Džibhajnhulu: Poslední rok

MastronDavaj z Mokrobadu, Govlínbej z Rukoslanu a Fíckej detektiv ArtFork z Džibhajnhulu: Poslední rok je druhý díl světa ArtForka. Absurdní sci-fi groteska po konci světa, ve které se detektivní příběh potkává s kosmickou katastrofou, stínovým vesmírem, tělesnou pamětí, vlastním jazykem a bytostí, která už jednou přežila něco, co přežít neměla.

ArtFork byl ficka. Byl z Džibhajnhulu. Byl detektiv. Byl soukromý vočko. A hlavně byl ten, který přišel o NamástPrstý. To se s ním táhlo jako stín. Delší než stín džibhajnhulské kaple, jejíž vrchol prostupuje až do dimenze Moškvensír. Vrah NamástPrstý, hele… to je von, slýchával ArtFork dost často, ať přišel na smárkoktajl nebo hešvínský budupeš. Už se s tím skoro naučil žít. Ale nesmířil se s tím nikdy.

Poslední rok začíná mnohem dál. Po katastrofě. Po přepsání FX6Fí. Po přepsání Torovanu stínovým vesmírem. Po zhroucení cestovní linky GJASEN — Go jest anž senzibilní eí není. Po smrti Hokuše Flehí a Mahana. Po okamžiku, kdy zůstane ArtFork jako jediný přeživší v hyperkapsli, aniž by vůbec věděl, co se stalo.

Nákladní loď Fortebes multigalaktického konglomerátu HAQVANBÉ nakládá na palubu hyperkapsli s přeživším ArtForkem. Na pomezí bezpečných dimenzí TantorólaBolejsí a ŠouČeTu. Po zániku planety FX6Fí. Po přepsání reality. A právě tam začíná druhý díl. Ne jako návrat do známého světa. Ale jako probuzení v troskách pravidel, která už neplatí.

Nákladní loď Fortebes. Hyperkapsle. Přeživší ArtFork.

120 světlivých let od zániku FX6Fí. Torovan přepsaný Moškvensírem. Rozbitá cestovní linka GJASEN.

Mrtví, které už nejde všechny spočítat. A svět, který nevypadá jako pokračování. Spíš jako zbytek po vlastní smrti.

ArtFork se neprobouzí do vítězství. Neprobouzí se ani do čisté záchrany. Probouzí se do reality, která se mezitím posunula, přepsala, zhroutila a začala fungovat podle nových pravidel Badeje. A ta pravidla nejsou přátelská. Nejsou přehledná. Nejsou lidská — už proto, že v tomhle světě žádní lidé nejsou.

ArtFork není jen detektiv, který má vyřešit případ. Je bytost, která musí přežít vlastní pokračování. A možná i pochopit, že MastronDavaj, Govlínbej a ArtFork nejsou tři oddělené postavy z dlouhého názvu. Jsou jedna rozbitá, vrstvená, přepsaná existence. Duše MastronDavaje. Tělo Govlínbeje. A ArtFork jako jméno, které na sobě nese všechno, co zbylo.

📍 Džibhajnhulu

📍 Mokrobad

📍 Rukoslan

📍 FX6Fí

📍 Torovan

📍 Moškvensír

📍 Badej

📍 Fortebes

📍 TantorólaBolejsí

📍 ŠouČeTu

📍 MarkrPlace

📍 Devahí

📍 úřad FORÉ

📍 Šmírající koníček

📍 poribi, grejvy a místa, kde se nosí flavrs

Každé z těchto míst je víc než kulisa. Džibhajnhulu je ArtForkův původní detektivní svět — bizarní, jazykově přestřelený, erotický, úřední, kriminální, groteskní. Mokrobad a Rukoslan nejsou jen země z názvu. Jsou vrstvy ArtForkovy identity. FX6Fí je planeta, která zanikla. Torovan je dimenze přepsaná Moškvensírem. Fortebes je loď, která veze přeživší hyperkapsli. Badej je širší svět, jehož pravidla se změnila. A Šmírající koníček je erotický klub pro homohokenšíry — připomínka, že ArtForkův svět nikdy nebyl sterilní sci-fi, ale živá, tělesná, úchylná, jazykově vlastní a společensky podivná realita.

absurdní sci-fi grotesku

detektivní svět po katastrofě

přepsání FX6Fí stínovým vesmírem Moškvensír

nákladní loď Fortebes

hyperkapsli s přeživším ArtForkem

GJASEN — Go jest anž senzibilní eí není

Džibhajnhulu

Mokrobad

Rukoslan

Badej

svět bez lidí

vlastní jazyk

mukuber

hokenšíry

úřad FORÉ

Šmírající koníček

NamástPrstý jako citové jádro

MastronDavaje, Govlínbeje a ArtForka jako vrstvy jedné existence

sférické vidění

Sexuel / Úhlovody

tělesnou paměť

dobrodružství místo čisté psychologické prózy

kosmickou únavu

poslední rok reality, identity a pravidel, která se rozpadají

Knihy Antonína Deliše často vznikají společně s hudbou. U Posledního roku by soundtrack neměl znít jako obyčejná sci-fi kulisa. Tohle není hladký vesmírný epos. Tohle je zvuk světa po přepsání. Zvuk reality, která přežila vlastní zánik jen napůl. Hudba k ArtForkovi musí nést Džibhajnhulu, Mokrobad, Rukoslan, Fortebes, Moškvensír, FX6Fí, NamástPrstý i vnitřní komickou bolest bytosti, která se pořád ještě snaží pokračovat. Může v ní být šum hyperkapsle. Skřípání lodi Fortebes. Ozvěna starých poribi. Tělesná paměť Govlínbeje. Bahnitý puls MastronDavaje. Detektivní tik ArtForka. A někde pod tím hlas světa, který už možná ví, že má před sebou poslední rok. Soundtrack je v tomhle případě další dimenze. Ne doprovod. Spíš důkaz, že svět ArtForka se nikdy nevejde jen do slov.

▶ Poslechnout soundtrack ke knize / bude doplněno

▶ Videoklipy a vizuály ke knize / bude doplněno

Poslední rok je druhý díl ArtForka. Navazuje na Fíckej detektiv ArtFork z Džibhajnhulu: Výchozí bod, který vychází / připravuje se jako revidované vydání s ilustracemi. Druhý díl se odehrává po přepsání FX6Fí a celého Torovanu stínovým vesmírem Moškvensír. ArtFork přežívá v hyperkapsli na nákladní lodi Fortebes. Hokuše Flehí i Mahan kolaps nepřežili. ArtFork je jediný z linky GJASEN, kdo vyvázl z přestínování, aniž by věděl, co se stalo. Všechny tři velké postavy z názvu — MastronDavaj, Govlínbej a ArtFork — nejsou tři oddělení hrdinové. Jde o vrstvy jedné bytosti.  Svět ArtForka není svět lidí. Poslední rok není jen dramatický podtitul. V druhém díle se skutečně naplňuje: nejde jen o další případ, ale o konec mnoha existencí, pravidel a podob světa.

První obraz je Fortebes. Nákladní loď multigalaktického konglomerátu HAQVANBÉ. Bezpečné dimenze TantorólaBolejsí a ŠouČeTu. A hyperkapsle s tím, co zbylo. ArtFork z FX6Fí. Jediný přeživší. To je důležité. Druhý díl nezačíná jako další epizoda starého světa. Začíná po konci. Po přepsání. Po zhroucení posádky. Po smrti těch, kteří měli pokračovat s ním. ArtFork se nevrací do známých pravidel. On sám je zbytek starých pravidel. A Fortebes ho neveze jen prostorem. Veze ho do otázky, jestli existence po přepsání reality ještě vůbec znamená pokračování.

V ArtForkově světě nejsou lidé. Tohle pravidlo je zásadní. Nejde o drobnou vizuální stylizaci. Nejde o to vzít lidské postavy a přidat jim zvláštní uši, kůži nebo kostým. Svět ArtForka má vlastní těla, vlastní krásu, vlastní ošklivost, vlastní erotiku, vlastní instituce, vlastní úřední logiku, vlastní detektivní postupy i vlastní jazyk. Každá bytost může vypadat jinak. Někdo může být přitažlivý. Někdo odpudivý. Někdo elegantní. Někdo groteskní. Ale nikdo nemá být prostě člověk. Právě tím je svět svobodný. A právě tím je nebezpečný. Protože čtenář se nemůže schovat do známých tvarů. Musí přijmout jinou normalitu. ArtForkova normalita je divná. Ale uvnitř sebe je přesná.

ArtForkův svět nestojí jen na ději. Stojí na jazyce. Džibhajnhulu. Mokrobad. Rukoslan. FX6Fí. Moškvensír. GJASEN. Homohokenšír. FORÉ. Smárkoktajl. Hešvínský budupeš. Poribi. Flavrs. Grejvy. Mukuber. Ta slova nejsou ozdoba. Jsou orgány světa. Bez nich by ArtFork ztratil tělo. Kdyby se všechno přeložilo do normální češtiny, zbyla by jen zápletka. A zápletka sama o sobě nestačí. Tady jazyk dělá přesně to, co má dělat: vytváří realitu, ve které se dá žít, umřít, vyšetřovat, milovat, pohřbívat i ztrácet. Někdy se nejdřív smějeme slovu. A pak zjistíme, že právě to slovo neslo bolest.

ArtForkův svět je groteskní, ale není prázdný. NamástPrstý je důvod, proč groteska nespadne do pouhého vtipu. Je to ztráta, která se táhne za ArtForkem. Podezření, které se mu lepí na jméno. Smrt, kterou nelze odvyšetřit tak, aby přestala být součástí těla. ArtFork může chodit po smárkoktajlech. Může slyšet narážky. Může si zvykat. Ale nesmíří se. A právě to z něj dělá víc než jen detektivní figuru ve světě plném absurdních názvů. Je to bytost, která něco ztratila. A po ztrátě už ani nejbizarnější svět není jen zábavný.

Název knihy vypadá jako výčet. Ale je to past. MastronDavaj z Mokrobadu. Govlínbej z Rukoslanu. Fíckej detektiv ArtFork z Džibhajnhulu. Tři jména. Tři země. Tři vrstvy. Ale jedna bytost. ArtFork je původně duše MastronDavaje v těle Govlínbeje. A právě proto druhý díl není jen příběhem po katastrofě světa, ale i příběhem identity, která se nedá jednoduše oddělit na „kdo jsem byl“, „jaké tělo mám“ a „jaké jméno používám“. Mokrobad, Rukoslan a Džibhajnhul nejsou jen geografické značky. Jsou vnitřní mapa. A Poslední rok je okamžik, kdy se ta mapa začne trhat.

Poslední rok vzniká z ArtForkova světa, který nikdy nebyl obyčejný. Už Výchozí bod byl bizarní detektivní výprava mimo běžná pravidla. ArtFork byl ficka, detektiv, soukromý vočko, bytost z Džibhajnhulu, někdo obtížený smrtí NamástPrstý a podezřením, které se s ním táhlo jako stín. Druhý díl ale posouvá všechno dál. Už nejde jen o případ. Jde o svět po katastrofě. O realitu, která byla přepsána. O bytost, která přežila v hyperkapsli, ale neví, co se vlastně stalo. O poslední rok starého Badeje, starých pravidel a možná i starých podob ArtForka. Důležitá je přitom dvojí energie: dobrodružství a konec. ArtFork nesmí být jen psychologická studie rozbité identity. Musí zůstat dobrodružný, absurdní, pohyblivý, plný jmen, míst, bytostí, dimenzí, omylů, institucí, zázraků a podivných pravidel. Ale pod tím vším musí být cítit, že tentokrát nejde o další výstřední epizodu. Jde o poslední rok. A poslední rok se v tomhle světě neříká jen tak.

Poslední rok se odehrává po konci. To je možná nejdůležitější časové určení. Ne po běžné katastrofě, kterou by šlo popsat v jedné větě. Po přepsání světa. Po zániku FX6Fí. Po zhroucení GJASEN. Po smrti těch, kteří měli s ArtForkem pokračovat. Po okamžiku, kdy realita přestala být spolehlivá. A přesto příběh pokračuje. Právě v tom je krutost druhého dílu: konec už se stal, ale bytost uvnitř něj ještě žije. Musí jednat, chápat, bloudit, vyšetřovat, přežívat a možná i dojít k vlastnímu konci. Čas nemusí být lineární. Dimenze se nemusí chovat slušně. Vzpomínky nemusí patřit jen jednomu tělu. Ale jedno je jisté: název Poslední rok se začne naplňovat.

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

1. Píšu knihu.
   Vzniká text, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.
2. Současně skládám hudbu.
   Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.
3. Hudbu dávám ven.
   Nejdřív na SoundCloud, potom na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.
4. Vydávám fyzickou hudbu.
   U vybraných projektů následuje vinyl.
5. Kniha jde na Forendors.
   Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.
6. Kniha jde na web Endralon Space.
   Dostává vlastní stránku, informace, ukázky, odkazy a kontext.
7. Kniha jde na Wattpad.
   Tam ji zveřejňuji postupně po kapitolách.
8. Následuje tištěná kniha u partnerů nebo přes tiskovou platformu.
   Tohle je veřejně dostupné vydání knihy.
9. Potom připravuji e-knihu.
   Nejdřív PDF, potom EPUB. Není to jen uložení souboru, ale sazba, kontrola a příprava čitelné verze.
10. Následuje audiokniha.
    Ta přichází až po textové a knižní části cyklu.
11. Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
    Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně.

Co to znamená pro čtenáře

Když u některé knihy zatím není PDF, EPUB, audiokniha nebo podepsaný výtisk, není to chyba ani zapomenutá položka.

Znamená to, že kniha je právě v určité fázi vydání.

Formáty doplňuji postupně, bez pevného časového slibu, podle toho, jak celý autorský cyklus přirozeně dobíhá.

 

---