02.01 VIKTOR – Ticho v kabinkách 8.7. v 10:00 – 14:30

8.7.

Tramvajové koleje jsou ráno orosené zamlženým dechem města; mlha rozmazává okraje domů do měkkých stínů. Vlhkost se drží nízko, chladí kotníky a ráno voní čerstvým droždím. Za rohem blikne neon a jeho nazelenalý puls v mléčném vzduchu připomene skrytou elektrickou bouři. Město se probouzí opatrně, jako kdyby si ještě rozmýšlelo, jestli vůbec stojí za to být vzhůru.

♫ „Didn’t I do it for you…“ Cellophane (2:08 – 2:34) Reprák telefonu chrčí za zdí kabinky, ale hlas v něm šeptá přímo do krve.
.

Vlastně nevím, proč sem lezu. Každá návštěva těhlech temnejch, zatuchlejch videokabin je stejná. Možná je to ta vzrušující anonymita, možná ten neustálej hlad po něčem víc. Jako když hledám ve zvráceným labyrintu.

Prosvištím celým klubem a vychutnávám si tu atmosféru nespoutanýho chtíče. Ve vzduchu je cejtit těžkej odér vzrušení a zkaženosti, kterej se mi plíží do nozder a okamžitě mě naplňuje pocitem zakázanýho potěšení.

Zaběhnu do jedný z těch temnejch kabin a hned na to pustím porno. Hlasitost dám na max, aby ty zvuky úplně pohltily celej ten malej prostor kolem mě. Chci, aby to tu pořádně vřískalo a vyplnilo to každej kout svou obscénností, aby mě to pohltilo celýho a nebylo úniku od tý divoký, nezkrotný energie. Zapálím si cígo a vyčkávám. Kouř mi tančí před očima a matnej závoj dýmu zastiňuje porno.

Procházím jednotlivý kabiny, nakukuju do gloryholes, zatímco si v duchu opakuju:

„Jen se mrknu a půjdu.“

V jedný kabině někdo spí; vyvalenej na židli s hlavou opřenou o stěnu, jeho oddechování je rytmický a hlasitý. Je to jako divadlo absurdity – porno hraje do prázdna, bliká mu do obličeje, tašku z Lidlu s nákupem má mezi nohama.

Ve stínech zadní místnosti klubu se nachází kino. V polotmavým prostoru postávaj tiše prázdný lavice a já, schovaný v koutě, pozoruju, jak si tam někdo na svým telefonu hraje hry, zcela odloučenej od pulzujících scén rozkoše promítanejch v bedně před ním. Cejtím se jako tichej pozorovatel, kterej sleduje utajený životy ostatních, zatoulaný mezi nima bez možnosti nebo touhy zapojit se. Ale třeba si to jenom nalhávám.

Najednou slyším klapnutí branky u kasy a cupitání po schodech dolů – novej návštěvník. Rychle se ukrývám do jedný z kabin, zamknu za sebou dveře a připravuju scénu pro svý malý představení. V hlavě si promítám, jaký to bude tentokrát. Srdce mi buší vzrušením i nervozitou. Co když to bude někdo, koho znám? Co když to bude on? Ale teď není čas přemejšlet, musím se soustředit na to, co přijde.

Mý péro už pulzuje vzrušením, chytám ho do ruky, zatímco na obrazovce divoký scény střídaj jedna druhou. Rychle namačkám hlasitost úplně naplno, aby mě rychle našel a pocity vzrušení vystoupaj až ke kritickýmu bodu, kdy vnímám každej svůj dotek jako elektrickej šok. Každej zhluboka oddechnutej vzduch znamená novou vlnu touhy a moje tělo reaguje na scénu z porna, která se před mnou rozvíjí. Je to jako tanec, kterej mě přitahuje stále hloubějc do svýho rituálu rozkoše.

Napjatě naslouchám zvukům z vedlejší kabiny. Srdce mi buší, když uslyším tichý kliknutí zámku. Přiblížím se k díře ve stěně a nakouknu dovnitř. Začíná to – vidím ho, chlapa hned vedle mě, jak si rozepíná džíny. Sleduju jeho ruce, jak pomalu, ale jistě, vytahujou čůráka, a cejtím, jak mi tělem projede vlna vzrušení.

Klekám si na kolena, cejtím chladnou podlahu pod sebou, kalhoty mám stažený až k patám a srdce mi tluče divoce v hrudi. V tuhle chvíli neexistuje váhání ani nejmenší pochybnost – jen intenzivní, nezkrotná touha po kontaktu. Je tak blízko, a přesto se zdá nedosažitelnej. Čekám, kdy se objeví to, po čem toužím, kdy ho vytáhne z poklopce a strčí mi ho do pusy. Když se to stane, zasune ho co nejhloubějc a já najednou ucejtím pod nosem lahvičku poppersu. Hluboce vdechuju, nechám se unýst jeho vůní, která mi zahalí smysly, a ponořím se do extáze, která mě pohltí celýho, unáší mě do transu, do světa bez hranic, kde můžu bejt kýmkoliv. Všechno, co si přeju, je teď možný, všechno, co je mimo moji vůli, je teď dovolený. Vzduch kolem mě pulzuje energií chlípnýho sexu a já ji vpouštím dovnitř, abych ji vzápětí vypustil ven. Moje pohyby jsou teď rytmický, jistý a bezmyšlenkovitý; poppers mi vymazal všechny myšlenky – doslova mi vyčistil matice. Zůstala jen moje zvířecí touha. Soustředím se pouze na slastný pocity, který mě zaplavujou.

Jeho ruce se pohybujou v mejch vlasech, vedou mě tam a zpět, jako bych byl hračka, a já to úplně miluju. Intenzita toho okamžiku se stupňuje, když mě pevně chytí pod bradou, nos mám v jeho tmavejch černejch chlupech, nenechává mi prostor na ústup. A pak to přichází – vrchol všeho toužení – naše náruživost náhle cáká a teče po stěnách malé špinavé kabiny. Od gloryhole se táhnou dolů ještě moje sliny a já se teď jen opírám hlavou o studenou stěnu a snažím se zachytit každej dech, zatímco poslouchám ozvěnu našich společnejch slastnejch okamžiků. A do toho stále křičí ta frnda v pornu, ještě má dlouhou cestu k tomu, aby udělala svýho heteráka.

Sáhnu po kapesníčkách a snažím se setřít jakejkoliv důkaz toho, co se tu stalo. S mírnými rozpaky je pak vrhám do nejbližšího kouta, kde zůstanou jako poslední svědci našeho prchavýho setkání.

A pak vycházím ven – jako by se nic nestalo – navenek působím vyrovnaně a klidně, ale uvnitř mě stále sžírá neuhasitelnej plamen neukojený touhy. Je to vůbec možný? Právě jsem se udělal!

Nasedám do autobusu a mířím směrem na Karlák, zatímco se v myšlenkách stále vracím k tomu, co se stalo. Snažím se působit nedotčeně, ale mý nitro je rozbouřený a plný emocí, který jen tak nezmizí. Cesta autobusem se zdá nekonečná, jako by se čas vlekl a já nemohl uniknout vzpomínkám na to, co se právě odehrálo. Toužím po dalším doteku, po pokračování, ale místo toho se musím vrátit do reality všedního dne. Kdybych mohl, jsem tam do večera.