Harjin a hvězda, co spadla dvakrát — lyrics

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát je soundtrack ke stejnojmenné knize Harjin a hvězda, co spadla dvakrát Antonína Deliše.

Deset skladeb sleduje cestu Harjina, Amaril a světa mezi Starým Hloubětínem, Kbely, Rokytkou a místy za branou. Většina alba je instrumentální. Závěrečná skladba Hvězda padá podruhé uzavírá celý příběh zpívaným textem.

Hudba vyrůstá z tichého příběhu zasazeného do Starého Hloubětína — mezi šum Rokytky, kovové hangáry letiště ve Kbelích a dům pod smrkem, kde se obyčejné věci pomalu začínají měnit v něco mimořádného.

Jedné noci spadne hvězda: Amaril. Když odejde, otevře se brána. Za ní čekají Kámen s jedním okem, země mezi dvěma břehy, Naeve, Soryn, Lior, Šeď a Nech.

Je to soundtrack k příběhu o domově na dvou březích — a o ztrátě, která něco vezme, ale zároveň něco vrátí.

Tracklist

1. Hvězda nad mezí
2. Dům pod smrkem
3. Kbelský hangár
4. Rokytka
5. Když dech ztěžkne
6. Ticho po dechu
7. Kámen s jedním okem
8. Za branou
9. Liorův žár
10. Hvězda padá podruhé

Lyrics

---

1 · Hvězda nad mezí

Instrumental

---

2 · Dům pod smrkem

Instrumental

---

3 · Kbelský hangár

Instrumental

---

4 · Rokytka

Instrumental

---

5 · Když dech ztěžkne

Instrumental

---

6 · Ticho po dechu

Instrumental

---

7 · Kámen s jedním okem

Instrumental

---

8 · Za branou

Instrumental

---

9 · Liorův žár

Instrumental

---

10 · Hvězda padá podruhé

Večer si sedá na zápraží,
meandry říčky ti šeptají cestu do ucha.
Na skle se chvěje dech domu,
smrk drží tmu na uzdě.

Světlo si lehlo do trávy,
zůstalo v dlaních a nepálí.
Když ticho změní barvu dne,
ptáci se vrací bez dotazu.

Když odejde, co bylo blízko,
vrátí se jinudy — potichu.
Nad hlavou mizí tenké čáry letů,
v srdci se rozsvítí návrat.

Vlaky z dálky hučí pod kůží,
řeka si nese stříbrný prach.
Ať se svět otočí kolikrát chce,
najdu tě, chytnu tě, nepustím.

Anna Lou — Anna Lou —
Anna Lou — Anna Lou —
Anna Lou — Anna Lou —

---

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát

HARJIN A HVĚZDA, CO SPADLA DVAKRÁT je hudební doprovod ke stejnojmenné knize — putovnímu příběhu o ztrátě, cestě a návratu, který nemusí znamenat návrat na stejné místo.

Album začíná skladbou Hvězda nad mezí. Hvězda tu není jen vzdáleným bodem na obloze. Je něčím, co vstoupí do Harjinova života a poruší jeho dosavadní řád. První pád otevírá příběh, ale ještě nevysvětluje, kam povede.

Dům pod smrkem vrací hudbu do prostoru domova. Ke sklepnímu bytu ve Starém Hloubětíně, ke stromu nad ním, k místu, které může působit obyčejně, dokud člověk nezačne přicházet o věci, které z něj domov dělaly.

V Kbelském hangáru se příběh přesouvá do Harjinova pracovního světa. Každodennost ještě pokračuje: práce, lidé, pohyb, Tarn. Jenže právě běžný rytmus dovoluje vyniknout tomu, co se pomalu mění mimo něj.

Rokytka na chvíli zpomalí. Voda tu není hranicí ani překážkou, ale prostorem ticha. Místem, kde se nemusí nic rozhodnout okamžitě a kde je možné chvíli jen být.

Pak přichází Když dech ztěžkne.

Amaril už není jen Harjinovým společníkem na začátku příběhu. Je živou vazbou k domovu, každodennosti a blízkosti, která nepotřebuje slova. Proto po této skladbě následuje Ticho po dechu. Ne velké gesto, ale prázdné místo po někom, kdo ještě před chvílí existoval vedle nás.

Teprve potom se může otevřít cesta dál.

Kámen s jedním okem stojí u hranice mezi známým a tím, co zatím nemá jméno. Brána v Harjinově cestě není pouhým fantastickým přechodem do jiného prostoru. Je okamžikem, kdy už není možné pokračovat jen podle pravidel světa, který znal předtím.

Za branou proto mění perspektivu. Objevuje se Naeve a spolu s ní cesta, která se neřídí mapou Starého Hloubětína, Kbel ani Rokytky. Harjin se vzdaluje místům, která znal, ale zároveň se dostává blíž k tomu, co vlastně hledá.

V Liorově žáru se objeví další podoba světla. Ne světlo hvězdy vysoko nad člověkem, ale teplo něčeho živého, přítomného a nebezpečně blízkého. Příběh se už nemůže vrátit do bodu, odkud vyšel.

A nakonec Hvězda padá podruhé.

Závěrečná skladba jako jediná potřebuje slova. Vrací se v nich dům, řeka, smrk, vlaky, světlo i návrat. Neříká, že všechno lze získat zpět. Spíš připouští, že to, co odešlo, se někdy vrací jinudy — proměněné, přenesené do jiného člověka, jiného místa nebo jiné podoby blízkosti.

Proto se na úplném konci šestkrát vrací jediné jméno:

Anna Lou.

První pád hvězdy Harjinovu cestu otevřel. Druhý ji neuzavírá tím, že by všechno vrátil na začátek. Ukazuje, že návrat nemusí znamenat opakování.

Někdy znamená, že světlo dopadne podruhé — a tentokrát už víme, kam se dívat.

Slova, hudba, koncept — Antonín Deliš

Original Book Soundtrack

Harjin a hvězda, co spadla dvakrát

Endralon Universe