Poslední měsíce si uvědomuju zvláštní věc.
Že několik mých současných projektů vlastně vzniká ze stejného zdroje.
Nejen Christmas a Hamburger.
Ale i pokračování práce na Harjinovi.
A vlastně i sbírka Černý.
A tím zdrojem není jen inspirace.
Je to prostor.
S Petrem se do mého života vrátila hravost, fantazie, přezdívky, malé absurdní světy, noční konverzace a zvláštní pocit, že člověk nemusí být pořád uzavřený v bolesti, aby mohl tvořit.
Neznamená to, že bolest zmizela.
Spíš dostala nový pohyb.
Některé dveře, které se po odchodu Amálky zavřely, se začaly znovu pomalu otevírat. A ne skrze „zapomenutí“, ale skrze blízkost, něhu a bezpečí, které dovoluje imaginaci znovu dýchat.
Možná právě proto teď vznikají knihy jinak než dřív.
Nejen z temnoty.
Ale i z prostoru, který člověk dostane od někoho druhého.
A možná je to nakonec jedna z největších forem lásky.
Když vám někdo vrátí čas, chuť a odvahu znovu vytvářet světy.
