V suterénu jednoho pražského domu žijí dva muži s téměř totožnou tváří. Damian Čech a malíř Milan „Míďa“ Falk, který kdysi nosil stejné jméno jako jeho soused. Nejsou příbuzní, jejich životy jsou odlišné, a přesto mezi nimi existují zvláštní souvislosti. Zatímco Míďa postupně ztrácí fyzické síly, Damian přichází o čich a chuť. Jejich existence se nenápadně prolínají prostřednictvím zvuků pronikajících zdí, společných známých a událostí, jejichž skutečný význam zůstává nejasný.
Damian se pohybuje mezi anonymním sexem, pornografií, Grindrem a rozhovory, v nichž si druhé často drží od těla. Míďa žije mezi obrazy, přáteli, vlastní únavou a humorem, který neztrácí ani v bolestivých okamžicích. Oba muže spojuje Filip: s Damianem vede erotický dialog poznamenaný čekáním a odmítáním, zatímco k Míďovi přichází jako možný model pro obraz a setkání postupně získá mnohem osobnější podobu. Přátelé, telefonáty a rodinné příběhy odhalují další souvislosti, nikoli však jednoduché vysvětlení jejich podoby.
Míďovu existenci naruší spor o hotový portrét Roberta, muže, který mu jediný večer stál nahý modelem. Robert chce svůj obraz zpět nebo zničit; Míďa trvá na tom, že je to jeho dílo. Napětí mezi nimi zasáhne do života celého domu. Damian přitom slyší za zdí jen úlomky řeči a zvuky, které si vykládá podle svých předchozích zkušeností.
Když Marion přichází na domluvenou návštěvu, už Míďu nezastihne živého. Setkává se ale s jeho sousedem, mužem s téměř stejnou tváří. Pro ni je to střet s čerstvou ztrátou; pro Damiana první skutečné setkání s následky vlastní nevšímavosti. Jejich postupně vznikající vztah neznamená zapomenutí ani jednoduché odpuštění. Současně se Damianovi začínají vracet smysly a životní energie, které dříve ztrácel — jako by dvě oddělené existence přece jen sdílely něco, co nelze změřit ani pojmenovat.
Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem je intimní příběh o podobnosti, která není příbuzenstvím, o těle jako místě touhy i únavy, o tom, co jeden člověk slyší a co se rozhodne neslyšet. O smrti, která neuzavírá všechno, a o blízkosti, která nevzniká tím, že druhého nahradíme někým podobným. Film ponechává některé souvislosti otevřené — stejně jako život sám.
FILMOVÁ ČÁST 01
