ČERNÝ

Na začátku stojí Černý. Konkrétní muž, ale zároveň postupně něco většího než člověk. Černá barva se mění v povlak, stopu, pech, který ulpívá na kůži. Člověk může odejít, vztah se nemusí nikdy uskutečnit, ale mechanismus čekání zůstane. První tři básně vznikly jako skutečná vyznání. Sbírka je nezakrývá nově napsanou minulostí. Nechává je stát tak, jak vznikly, a teprve kolem nich buduje další vrstvy. Právě proto ČERNÝ není básnickým záznamem jednoho okamžiku. Je konfrontací dvou časů. Člověka, který ještě čekal, a člověka, který se k tomuto čekání vrací už z jiného místa.

Barevný protiklad je jednou ze základních os sbírky. Černý zůstává za sklem. Bílý přichází. U Černého existuje prosba, očekávání a nejistota. U Bílého se objevují obyčejnější věci: hrnek, klíč, domov, tělo druhého člověka, ticho, které už není trestem. Nejde však o jednoduchý příběh, v němž jeden muž nahradí druhého. Minulost se tak snadno nepřepisuje. Mezi číslovanými básněmi věnovanými Bílému proto vstupují intermezza Černého. Krátké návraty starého chladu připomínají, že nová zkušenost automaticky nemaže předchozí. Člověk může být milován jinak a přesto si ještě nějakou dobu nést způsob, kterým se kdysi naučil čekat.

Čekání je v ČERNÉM téměř samostatnou postavou. Čeká se na zprávu. Na přiblížení. Na klid. Na hlas, který nezraní. Na okamžik, kdy už nebude třeba neustále zjišťovat, jestli blízkost ještě platí. Jenže čekání člověka mění. To, co původně vypadá jako trpělivost nebo věrnost, může postupně začít připomínat způsob existence. Člověk si zvykne stát přede dveřmi natolik, že ho překvapí, když mu někdo jednou skutečně otevře. A právě tehdy vzniká jedna z důležitých otázek sbírky: co se stane s člověkem, který už čekat nemusí, ale jeho tělo to ještě neví?

ČERNÝ není abstraktní poezie o vztazích. Paměť se v ní neodehrává pouze v hlavě. Má povrch. Je ve rtech, dechu, strništi, kůži, doteku. V tělesné reakci, která někdy přichází dřív než rozum. Proto je důležitá také fyzická přítomnost Bílého. Blízkost už není pouze představovaná. Má váhu, teplotu a strukturu. Něha přestává být vzdáleným příslibem a stává se něčím, čeho se lze skutečně dotknout.

Jedním z klíčových obrazů sbírky je černý povlak na kůži. Černý zde přestává označovat jen konkrétního člověka. Stává se pechem – něčím, co na člověku zůstalo. Právě tady se také vyjasňuje význam názvu celé knihy. Černota nemusí být přenesena na dalšího člověka. Nemusí určovat další vztah. Může skončit na papíře. Poezie se tak nestává návodem k zapomenutí, ale místem, kam lze odložit něco, co už člověk nechce dál nosit.

Jádro knihy existovalo dříve než dnešní sbírka. Původní tři texty oslovovaly „pana Černého“ a zachycovaly vztah, který se ještě ani nestal vztahem: blízkost, zdrženlivost, vykání, očekávání a postupné loučení.

„Pan Černý“ není pouze způsob oslovení. Vykání vytváří mezi dvěma lidmi prostor, který se nedaří překročit. Proto působí jinak než intimita pozdějších básní. Jazyk sám ukazuje vzdálenost mezi lidmi.

Bílý nevstupuje do sbírky proto, aby vymazal Černého. Jeho význam spočívá v něčem jiném: umožňuje zažít vztahovou zkušenost, v níž není nutné o každý projev blízkosti prosit. Teprve kontrast obou zkušeností dovoluje zpětně uvidět, co vlastně dlouhé čekání způsobilo.

Ani v okamžiku, kdy se sbírka přesune k Bílému, Černý úplně nezmizí. Vrací se mezi básněmi jako krátké narušení. Starý mechanismus vstoupí do nové skutečnosti, přestože už do ní nepatří. Forma knihy tak napodobuje paměť: minulost se nevrací na povel a málokdy ve vhodnou chvíli.

Název ČERNÝ pracuje současně s člověkem, barvou i stavem. Černý je oslovení. Černý je minulost. Černý je povlak. A nakonec je černá také prostor knihy, do kterého lze tuto zkušenost uložit.

Vizuální podoba ČERNÉHO staví proti temnotě knihy rostliny. Květiny nejsou barevné ani dekorativně romantické. Vystupují z černého prostoru v tlumené zlatohnědé kresbě jako herbář něčeho, co bylo uchováno. Květ, lilie, kapradina, tulipán, chryzantéma, mák, kosatec, pomněnky a jahodník vytvářejí paralelní obrazovou vrstvu knihy. To, co v básních zůstává v paměti člověka, je ve výtvarném světě knihy téměř vylisováno mezi stránkami.

ČERNÝ vychází jako samostatná básnická sbírka Antonína Deliše.

Brožované vydání propojuje poezii s původním výtvarným doprovodem. Kniha má 80 stran. Obrazová podoba pracuje s botanickými ilustracemi a černo-zlatou estetikou celé sbírky.

Vedle tištěné knihy je připravena také e-kniha ve formátech EPUB a PDF.

PDF zachovává pevnou výtvarnou podobu knihy včetně sazby a ilustrací.

EPUB je určen především pro pohodlné čtení na čtečkách, telefonech a tabletech.

Moje knihy nevycházejí najednou ve všech formátech. Každá prochází postupným autorským a vydavatelským cyklem.

1. Píšu knihu.
   Vzniká text, postavy, svět, atmosféra a celý autorský kontext.
2. Současně skládám hudbu.
   Ke knize vznikají skladby, motivy, nálady a soundtrack.
3. Hudbu dávám ven.
   Nejdřív na SoundCloud, potom na Spotify, Apple Music, Amazon Music a další platformy.
4. Vydávám fyzickou hudbu.
   U vybraných projektů následuje vinyl.
5. Kniha jde na Forendors.
   Tam se objevuje s předstihem jako součást podpory mojí práce.
6. Kniha jde na web Endralon Space.
   Dostává vlastní stránku, informace, ukázky, odkazy a kontext.
7. Kniha jde na Wattpad.
   Tam ji zveřejňuji postupně.
8. Následuje tištěná kniha u partnerů nebo přes tiskovou platformu.
   Tohle je veřejně dostupné vydání knihy.
9. Potom připravuji e-knihu.
   Nejdřív PDF, potom EPUB. Není to jen uložení souboru, ale sazba, kontrola a příprava čitelné verze.
10. Následuje audiokniha.
11. Nakonec přicházejí podepsané autorské výtisky.
    Knihy nechám vytisknout, podepíšu je a posílám čtenářům osobně.

Co to znamená pro čtenáře

Když u některé knihy zatím není PDF, EPUB, audiokniha nebo podepsaný výtisk, není to chyba ani zapomenutá položka. Znamená to, že kniha je právě v určité fázi vydání. Formáty doplňuji postupně, bez pevného časového slibu, podle toho, jak celý autorský cyklus přirozeně dobíhá.