Osobní čtenářský zápis ke knize Měsíční království: Zrození krále od Jany Ester Vozábové a Barbory Vozábové — k temně laděnému fantasy příběhu o dívce se smrtícím darem, chladných zdech královského dvora a světě, kde krása, moc a krutost stojí nebezpečně blízko u sebe.
Ke knize Měsíční království: Zrození krále od Jany Ester Vozábové a Barbory Vozábové jsem se vracel víckrát a z různých úhlů pohledu. Nechci ji rozebírat akademicky, spíš napsat osobní dojem z příběhu, který mi zůstal v paměti hlavně svou atmosférou.
A hned musím říct, že se shoduji s mnoha čtenářskými dojmy: kniha je opravdu působivá už svým zpracováním. Má krásný přebal, výraznou fialovou barevnost, temný fantasy nádech a zdobné prvky, díky kterým působí skoro jako malý knižní šperk.
Obsahově ji vnímám jako temnou romantasy, i když možná ne v úplně čistém žánrovém smyslu. Nestojí na množství kouzel, ale spíš na atmosféře, vztazích, moci, strachu a bolesti. Fantasy prvek je soustředěný hlavně do daru princezny Selene — daru, který je zároveň prokletím.
Zpětně se mi na knize nejvíc líbí momenty, kdy postavy nemohou svobodně jednat. Ať už je svazuje původ, strach, moc někoho jiného, nebo vlastní nebezpečný dar. Vybavuje se mi z ní pocit chladných zdí, královského prostoru, který není útočištěm, ale spíš pastí.
Líbí se mi také jasnost postav. Ne jako jednoduchost, ale jako určitá pohádková přesnost: krutý král, princezna s osudovým darem, princ, který stojí mezi tím, čím by podle otce měl být, a tím, čím by ještě mohl zůstat. Právě v tomhle pro mě kniha funguje — jako temnější pohádkový svět pro dospělejší čtenáře, kde jsou krása a krutost nebezpečně blízko u sebe.
Těší mě i samotná spolupráce autorek. Společně napsaná kniha je zvláštní disciplína, a tady je cítit chuť vytvořit vlastní svět a dovést ho dál.
Měsíční království má atmosféru, jasnou tvář a příslib pokračování. A já jsem zvědavý, kam se tenhle svět posune v dalších knihách.
