Všimnul jsem si toho nedávno, když jsem řešil překlady svého webu endralon.space do několika jazyků. Zabralo to spoustu času, ale nakonec zbývala ta poslední, největší meta – můj vlastní umělý jazyk Endraloni. Do něj to teprve musím pořádně dotáhnout. Původně přitom vznikal jako čistě ceremoniální záležitost, ale teď se z něj stává skutečný, živý jazyk, kterým se dá normálně hovořit. Ve volných chvílích mi teď utváří příjemný prostor, kde si rozšiřuji slovník a skládám něco jako oxfordskej slovník – navíc poctivě oboustranný. Zase se tak nořím do hlubin jeho gramatiky a objevuji souvislosti, které mi dřív unákaly.
Jenže v tom všem shonu jsem si řekl dost. Tenhle konkrétní projekt si prostě nechám na příští rok. Říkám tomu sice projekt, ale v hloubi duše je to hlavně moje velká láska.
A upřímně se těším na chvíli, až si svoje knihy začnu vydávat nejdřív v jazyce endraloni a teprve potom v těch ostatních. Dokonce mi v hlavě utkvěla myšlenka, jestli bych některou knihu neměl napsat výhradně v něm. Jediným čtenářem budu já sám. Tuhle knihu si pak strčím pod polštář a hned se mi bude o poznání líp spát.
