KAPITOLA 4b – 16:30, 16:50 – Tom

Stojím na kraji bazénu a koukám, jak Tony trénuje. Jeho tělo je jako stroj, každej pohyb je precizní a elegantní. Fascinuje mě, jak se jeho svaly vlněj pod kůží, když se prodírá vodou. Snažím se potlačit myšlenky, který se mi derou do hlavy. Myšlenky, který by tam neměly bejt.

Ale čím dýl ho pozoruju, tím je to těžší. Jeho plaveckej talent je nepopiratelnej, ale začínám si uvědomovat, že můj obdiv k němu přerůstá v něco hlubšího. Něco, co mě děsí a vzrušuje zároveň.

Rozhoduju se skočit do vody a plavat taky. Možná mi to pomůže vyčistit hlavu. Ponořím se do chladný vody a začnu plavat. Soustředím se na svý pohyby, na pravidelnej rytmus svýho dechu. Ale pak si všimnu, že Tony plave ve vedlejší dráze.

Jsme tak blízko sebe. Cejtím, jak se voda kolem nás pohybuje, jako by nás spojovala neviditelným poutem. Naše těla se míjej, ale zdá se, jako bysme se téměř dotýkali. Ta blízkost je elektrizující.

Náhle se naše ruce setkaj pod vodou. Je to jen letmej dotek, ale projede mnou jako elektrickej šok. Rychle se odtáhnu, vyděšenej intenzitou toho pocitu. Vynořím se a lapám po dechu, srdce mi divoce buší.

Tony si toho zřejmě nevšimnul. Dál si plave svým tempem, soustředěnej jen na svůj trénink. Ale pro mě se všechno změnilo. Ten drobnej kontakt odhalil něco, co jsem se snažil popřít. Touhu, která ve mně hlodá.

Vylezu z bazénu. Potřebuju bejt sám, potřebuju to všechno zpracovat. Sednu si na lavičku a hlavu si opřu o ruce. Co se to se mnou děje? Proč nedokážu dostat Tonyho z hlavy?

Uvědomuju si, že to není jen obdiv k jeho sportovním výkonům. Je to něco víc, něco hlubšího a temnějšího. Něco, co by mohlo všechno změnit, kdyby to vyšlo najevo.

Ale zároveň cejtím, že už to nedokážu dál potlačovat. Ta přitažlivost je příliš silná, příliš skutečná. Musím s tím něco udělat, než mě to úplně pohltí.

Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. Vím, že tohle je začátek něčeho novýho a neznámýho. Něčeho, co mě děsí a zároveň neodolatelně přitahuje. A vím, že už není cesty zpátky.

* * *