KAPITOLA 3b – 5:30, 22:15 – TOM

Konečně mi končí šichta. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu pryč z týhle restaurace. Kit mě pořád jen napomíná a já mám pocit, že jsem tu jen na obtíž. Využiju chvíle, kdy se nikdo nemotá kolem baru, a do tašky hodím půllitr. Nikdo si toho nevšimne, všichni jsou příliš zabraní do svý práce.

Spěchám přes kuchyň, kuchaři jsou venku na cígu. Rozhlídnu se kolem, zrovna odešel kolega, a využiju toho. Srdce mi buší, ale musím to udělat. Do připravený krabičky nahážu kusy masa, co leží připravený na opíkání. Krabičku rychle zacvaknu a upaluju ven.

Na dvoře řeknu čau kolegům, co kouřej a povídaj si. Já už nechci a chci hlavně rychle pryč. Přes recepci mizím do Dlážděný, na pozdrav ještě pokynu Pavlovi, a honem na Masaryčku. Rychle se stavit doma, vzít si věci a na trénink. Trenér nepočká.

Chvíli mi trvá, než se dostanu domů. Když konečně otevřu dveře, rychle se převlíknu do sportovního oblečení a vezmu si tašku s věcmi. Už jsem skoro u dveří, když si vzpomenu, že jsem zapomněl na telefon. Vrátím se pro něj a rychle ho zkontroluju. Žádný zprávy, jen pár zmeškanejch hovorů od Veroniky. Už zase. Nemám čas na to, abych s ní teď řešil cokoli.

Vzal jsem si věci a vyrazil ven. Na ulici je trochu víc lidí, ale já jsem v pohybu. Nemám čas se zdržovat. Musím se dostat na trénink, jinak budu mít problémy s trenérem. Už teď mám dost starostí, abych si to ještě zhoršoval.

Jdu rychle ulicí, snažím se vyhnout lidem, jsou všude. Někdy je těžký se pohybovat v tomhle městě, ale já jsem na to zvyklý. Už jsem skoro u socky, když si vzpomenu, že jsem zapomněl na pití. Vrátím se pro něj? Nemám čas. Ksakru, budu si muset koupit v bazénu.

Už jsem skoro tam, zbejvá pár stanic. Doufám, že trenér nebude moc naštvanej, že jsem se trochu zpozdil.

* * *