Pomalu vzniká nová kniha:
Miluj mě do krve.
Na první pohled by mohla působit jako vztahový román odehrávající se během pobytu na Maltě. Jenže čím déle ten příběh vzniká, tím víc cítím, že nejde ani o čistou romanci, ani o thriller.
Je to spíš psychologická novela o nejistotě.
O tom, co se začne dít s člověkem, když se vrátí na místo, kde kdysi něco prožil — a najednou už si není jistý, jestli se vrací k realitě, nebo jen k vlastní představě o ní.
Petr přijíždí na Maltu s manželkou Žanetou a dospívající dcerou Markétou. Měla by to být dovolená. Moře, hotel, promenády, společné snídaně, výlety a pár dní mimo běžný život.
Jenže Malta je pro Petra i místem minulého pobytu. Místem, kde poznal Radúze, pianistu z hotelového lounge.
Když se Radúz znovu objeví u klavíru a zazní píseň Můj sladký Petr, začne se klidný povrch dovolené pomalu měnit.
Ne dramaticky.
Ne nahlas.
Spíš skrze drobnosti.
Zprávy, které nepřicházejí.
Pohledy, které možná něco znamenají.
Mlčení, které se dá číst pokaždé jinak.
Věty, u kterých není jisté, komu vlastně patří.
Žaneta odchází sama do obchodů. Markéta si nachází vlastní svět mezi mořem, novými známými a dospíváním. Petr čeká na pracovní zprávu, na Radúze, na vysvětlení — a čím déle čeká, tím víc si začíná skládat vlastní verzi skutečnosti.
Miluj mě do krve není příběh o velkém zločinu.
Je to příběh o tom, jak se v člověku může rozpadat jistota, aniž by se navenek stalo něco výjimečného.
O manželství, které možná stojí na mlčení.
O lásce, která možná byla skutečná — a možná jen vznikla v prostoru mezi zprávami.
O dceři, která už nepatří do světa rodičů tak samozřejmě jako dřív.
O muži, který si postupně uvědomuje, že neví tolik, kolik si myslel.
Malta v téhle knize není jen kulisa. Je to místo návratu, horka, moře, hotelových pokojů, lounge hudby a odlesků věcí, které se nedají vyslovit přímo.
Příběh o tom, jak někdy největší temnota nepřichází zvenčí.
Někdy vzniká tím, jak si člověk vykládá ticho.
