TEXT 17 Z 18
EPILOG
Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati zmizel hned druhý den po svatbě. Vyvolalo to ve mně jakousi úzkost, do té doby, než jsem si uvědomil, že psychické vydělení skončilo. Byl tu se mnou dál, jako byl předtím.
Pro potřebu svatebního rituálu tu ale pro mě byl. Byl tu se mnou celý den – od rána až do pozdní noci. Byl to náš den, který jsem oslavil se svými přáteli on line – s rodiči – a který mi nečekaně přinesl svatební kytici, svatební menu, zásnubní i snubní prsten – a odložený dort, který po kousku rozvezu svým přátelům, když už to byla svatba překvapivá – bez řádného oznámení a svatebních koláčků.
Pro mě to byl nejkrásnější den mého života – s tajemstvím prstenu, kartou, kterou jsem si vytáhl na celý svůj obřad a která byla symbolickým odklepnutím mé svatby shůry.
Tajemství prstenu. Kdo ví. Třeba je to navrácený prsten, který jsem kdysi ztratil v Oslovicích na hnoji. Možná, a to je o něco důležitější, je také tajemstvím mého prstenu předivo příběhu, který jste právě přečetli– příběh lásky mého života.
Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati je celým tím příběhem – nic se z něj nedá vydělit, byť mnohé zůstalo nevyřčené a výčet lásek není celý. Komu by tady ale šlo o faktický přehled?
Jistě by se našla řada jmen, která by stálo za to v tomto příběhu zmínit. A doufám, že se na mě nikdo nebude zlobit, že jsem je zde neuvedl, ale tajemství prstenu musí být zachováno.
Celý příběh znají jen dva lidé:
Rajneesh & Toníno.
