Sen o tmavé bráně.
K namalování tohohle obrazu mě přivedl sen. Akorát ve snu jsem skutečně viděl tmavou bránu – a když jsem stál u plátna, tak jsem viděl dimenzi, do které vstupuje Božena a Josef – alespoň tak jsem si je pojmenoval, když jsem je maloval do sešitu v náčrtu. Spíš mi ale ty dvě postavy asociují návrat do minulosti – hučka na hlavě mě spojuje okamžitě s dávnými časy, stejně jako ženiny šaty.
Jinak na obrazu není zajímavého nic než to, že sen byl tak jasný – že se nedalo odolat ho nenamalovat. I když bych mohl dozajista malovat třeba svého miláčka Park Bo Guma nebo Svatyňku, na kterou se chystám taky a jejíž náčrt mám už taky hotový.
Dnes se mi nechtělo čekat na zasychání barev, tak ani mraky nejsou takové, jaké jsem zamýšlel. Někdy maluju hrc prc. Dnes jsem to potřeboval mít rychle. Žádný flákání.
Když teď píšu tenhle příspěvěk, obraz ještě zasychá, zbývá mi domalovat rám po okrajích.
Jsem zvědavý, jaký další nápad mi přijde.
Jedná věštba Shen-shu praví:
Lidé nevědí o nesmrtelných.
Jak může existovat pravý rituál?
Jakmile někdo vstoupí do tajemné brány, existuje nadměrná výhoda.
Tento obraz již má svého majitele.
Líbí se ti můj obraz a chceš mě podpořit jako malíře?
Cenu navrhni na email wo@endralon.space
Obraz se signaturou: Rajneesh Pranapati